Politikaření do debaty o příspěvku na péči nepatří. Růst musí být předvídatelný a čitelný

Za těch víc než deset let, co vykonávám politické funkce od radní až po poslankyni, jsem se setkala s mnoha lidskými osudy, které ve mně zůstaly a na které často myslím. Jedním z nich je i příběh paní, říkejme jí, Eva, která sama pečuje o dva své dospělé těžce zdravotně postižené syny.

Manžel rodinu opustil a ona je nejen na péči o syny, ale i na vše ostatní už desítky let v podstatě sama. Dlouhodobé fyzické i psychické vypětí se podepisuje na jejím zdraví, ale nikdy nemůže polevit, starat se sama o sebe, odpočinout si.

Lidí, jako je paní Eva, kteří se dostávají na hranice svých možností v péči o své blízké, žije mezi námi mnoho. Zejména v nejtěžších případech zdravotního postižení jsou tito lidé zcela závislí na příspěvku na péči, z něhož platí asistenci a odlehčovací služby, které jsou mnohdy to jediné, co jim umožňuje žít doma, nikoli v ústavu.

K navýšení maximálních úhrad za tyto služby došlo naposled v roce 2014, a ačkoli od té doby náklady na poskytování sociálních služeb významně vzrostly, horní hranice úhrad je stále stejná. Pokud má být kvalita poskytovaných služeb a jejich dostupnost udržitelná, je nezbytné tuto horní hranici zvýšit.

Ruku v ruce se zavedením automatického navyšování stanovených maximálních úhrad za poskytování sociálních služeb v návaznosti na zvyšování důchodů, však musí jít i valorizace příspěvku na péči.

Jsem přesvědčena, že dávka tak zásadního významu pro pobírající, jako je právě příspěvek na péči, by měla být oproštěna od politikaření kolem jejího zvyšování, a její růst by měl být předvídatelný a zákonem jasně daný.

Předložím proto návrh na zavedení valorizačního mechanismu, jenž by navázal pravidelný každoroční růst příspěvku na jasné ekonomické ukazatele, podobně jako to již dnes funguje u důchodů. Tím ukazatelem by mohla být například inflace, od které by se vypočítávalo navýšení příspěvku, nebo určitý násobek minimální mzdy. Zvýšení by se pak vždy týkalo všech kategorií osob s postižením.

Všichni zúčastnění by tak měli jistotu pravidelné změny výše příspěvku, mnohem lépe reflektující ekonomiku, a zejména politici by mohli svou energii soustředit na to, jak těmto lidem v jejich každodenním náročném úkolu ulehčit a vyjít vstříc.

V zájmu celé společnosti je přeci zajistit větší dostupnost denních stacionářů, posílit síť odlehčovacích služeb, dohodnout se na lepším způsobu financování těchto služeb i platů pro sociální a zdravotní pracovníky v terénních službách, jejichž pomoci by pečující blízcí mohli využít. Pečující osoby si, stejně jako senioři, zaslouží žít v prostředí, kde mají jistotu, že se jim dávka každoročně zvýší.