Pád politického supermana

KOMENTÁŘ

Pád politického supermana
Sebastian Kurz Foto: Shutterstock
1
Komentáře

Daniel Kaiser

Uplynul týden od razie v úřadu rakouského kancléře Sebastiana Kurze, jíž se spustila tzv. aféra korupce v ÖVP. Aféra mezitím získala svou vlastní dynamiku. Pod zkratkou ÖVP se jak známo skrývá Rakouská lidová strana, jejímž byl Kurz posledních pět roků silným lídrem. Od víkendu není kancléřem, ale pouze šéfem strany a poslaneckého klubu. Lidovci padají v průzkumech, aktuálně na 27 procent. Při posledních volbách získali těch procent 37.

Jedna z podezřelých osob aféry – činitelka agentury pro průzkum veřejného mínění Sabine B. – v úterý putovala do vazby. A konečně včera opoziční strany navrhly zřídit poslanecký vyšetřovací výbor, který prověří dění na ministerstvech ve správě lidové strany od počátku Kurzovy éry do současnosti. Jako kdyby Kurz byl největší dno rakouské politiky od války.

Současná aféra vyplynula z jiné, starší aféry, pojmenované po ostrově Ibiza. Tam, jak si čtenář vzpomene, v červenci 2017 vicekancléř rakouské vlády a šéf populistických Svobodných Heinz-Christian Strache padl do pasti a s údajnou neteří ruského miliardáře Igora Makarova plkal o jejích hypotetických investicích v Rakousku, mimo jiné o nákupu vlivného deníku Kronen Zeitung. Strachemu nepomohlo, že na videu několikrát zdůrazňuje, jak musí všechno, i účast „Rusky“ v budoucích tendrech, probíhat podle zákona. Sestříhané video, zveřejněné v Německu, vedlo přímo ke Stracheho pádu. Ale od něj se odvíjí i pád Kurze. Ten šel do předčasných voleb, po nichž krajně pravicové Svobodné nahradil ve svém kabinetu krajně levicovými Zelenými.

 

Zelení ve vládě mají ministryni spravedlnosti, pod ministerstvem spravedlnosti je zavěšena speciální protikorupční prokuratura. Speciální „státní zastupitelstvo“ stojí za razií na kancléřství a v sekretariátu ÖVP minulou středu. A zatímco podezření z aféry Ibiza se nenaplnila, prokurátoři se zaměřili na jiný cíl. Po Ibize zabavili řadu mobilních telefonů, mj. jakémusi Thomasi Schmidovi. Schmid, generální tajemník na ministerstvu financí a posléze šéf představenstva státní firmy ÖBAG (spravuje státní podíly v různých rakouských firmách), znamenal pro Kurze asi něco jako kdysi pro Mirka Topolánka Marek Dalík, nebo aspoň chtěl znamenat.

Aktéři rakouské politiky se vesměs shodují na Schmidově agilnosti a současně chvastounství. Tento Schmid, jak vyšetřovatelé zrekonstruovali z chatů a SMS zpráv v jeho telefonu, objednal v roce 2016 za peníze ministerstva financí výzkum veřejného mínění, v němž lidová strana podle přání zadavatelů spadla na katastrofálních 18 procent. Proč by někteří lidé od lidovců měli chtít průzkum k jejich straně nepříznivý? Protože tou dobou ÖVP vedl dosti nudný Reinhold Mitterlehner a Kurz byl jeho vnitrostranický sok. Průzkum pomohl upevnit dojem, že s Mitterlehnerem lidovce nečeká nic dobrého a že Kurz je záchrana. To se stalo a lidovci pod vedením mladíka od té doby dvakrát vyhráli volby v historickém stylu.

Kurz tvrdí, že o cinknutém průzkumu nevěděl, ale není důvod mu to věřit. (Současně fakt, že Kurz lidové straně slibuje lepší výsledky než Mitterlehner, hlásily i jiné průzkumy.) Druhé podezření se týká státní inzerce, kterou Kurzův tým zadával u stejného deníku, přes nějž zveřejnili cinknutý průzkum. Bylo by to kupování novinářské přízně za státní peníze.

Pokud tým Kurze používal špinavé metody, neplyne z toho automaticky, že by snad protistrana byla čistá. Na speciální prokuraturu padá podezření z kolosálního úniku informací. Současná ministryně spravedlnosti se od Zelených dobře zná s bývalým politikem strany Peterem Pilzem, který dnes provozuje server zackzack.at. Na Pilzově serveru se utajované dokumenty speciální prokuratury, například příkazy k domovním prohlídkám včetně obsáhlého zdůvodnění, objevily v řádu hodin. Vinou úniku ze speciální prokuratury víme, že Kurz Mitterlehnera v pět let starém chatu označuje slovem Arsch, což můžeme přeložit slovem zmrd. A co je komu do toho, když takový poznatek nijak nepomáhá objasnění trestněprávních souvislostí? No to, že Kurz na publikum, a speciálně na starší ženy, působil sympaticky jako dobře vychovaný chlapec. A aby slušný chlapec řekl Arsch...

Speciální prokuratura se vyznačuje tím, že je slepá na jedno oko. Existuje od roku 2009, avšak v podstatě se nezabývala lidmi z levice. Nikdo s elementární znalostí Rakouska si nemyslí, že tamní sociální demokracie nepoužívala peníze z ministerstev pro své politické účely, kampaně, dokonce objednávání příznivých průzkumů. Mohykán rakouské žurnalistiky Andreas Unterberger léta a v podstatě sám pranýřuje státní, respektive městskou inzerci zadávanou soukromým novinám. Praktikuje se už léta ve Vídni, ovládané sociálními demokraty. Někteří jejich městští politici, například bývalý kancléř Werner Faymann (v jeho vládě Kurz už sloužil jako ministr zahraničí), tyto korupční praktiky přenášeli na celostátní úroveň. Tehdy ještě to speciální prokuraturu nezajímalo.

Tato protikorupční prokuratura možná jedná v sebeobraně, zhruba před rokem o ní Kurz učinil několik veřejných nepřátelských poznámek. (Tento úřad se považuje za takové božstvo, že před časem začal trestně stíhat novinářku z deníku Die Presse, když o něm psala kriticky.) Ale těžko přehlédnout dlouhý zástup osob, jimž pád playboye vyhovuje z politických důvodů. Kurz si v německy mluvícím prostoru jako první lídr mainstreamové, křesťanskodemokratické pravice po dlouhých letech osvojil témata populistické pravice, především robustnější integrační politiku a zavřené hranice pro masové přistěhovalectví z islámského světa.

Nejmenovaný exministr za ÖVP, známý politik, mi před několika lety řekl, že ještě než přebral stranu, dostal „mladík“ nabídku na honorovanou pozici v průmyslu, aby se nehnal za kancléřským úřadem. Což samozřejmě odmítl. Rakouský establishment ho nemá rád. Neměl ho rád politický establishment v Německu, kde byl konzervativním křídlem CDU a CSU často vyzdvihován jako protipól Angely Merkelové. A dnes – viz vyšetřovací komise pro všechna lidovecká ministerstva od chvíle, kdy Sebastian Kurz převzal vládu – se koná pokus o konečnou delegitimizaci jeho osoby a jeho politického směru.