Američan, s nímž odešla realistická zahraniční politika

KOMENTÁŘ

Američan, s nímž odešla realistická zahraniční politika
Brent Scowcroft, říjen 1973. Foto: Nixon Presidential Library Archive
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Spiknutí neinformovaných

KOMENTÁŘ

Minule jsem tu psal o nešťastném zvyku českých politiků zaujímat vyhrocená stanoviska ke světovému dění – čím odlehlejší, tím lépe. Spekulace zní, že politici ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Minulý týden zemřel Brent Scowcroft, před 30 lety poradce pro národní bezpečnost u tehdejšího amerického prezidenta George Bushe. Generálu Scowcroftovi bylo 95 let, smrt ho zastihla doma, odešel v klidu. To nevypadá jako senzační zpráva. Ale dva momenty z jeho kariéry zůstávají pro nás i zpětně zajímavé.

První moment je začátek roku 1990, kdy se po pádu komunismu a s úpadkem Sovětského svazu v Evropě znovu míchaly karty. Tehdy Spojené státy daly Michailu Gorbačovovi slib, že výměnou za souhlas se sjednocením Německa a jeho setrváním v NATO tato vojenská aliance nerozšíří svou jurisdikci „ani o coul východním směrem“. Slib dal ministr zahraničí James Baker 9. února 1990 v Kremlu Gorbačovovi osobně, mimochodem dva dny poté, co si na Pražském hradě zkoprnělý vyslechl úvahy Václava Havla o souběžném rozpuštění Varšavské smlouvy i NATO.

 

Další americký prezident, Bill Clinton, se slibem „ani o coul“ necítil být vázaný, díky čemuž jsme se do Aliance ještě v 90. letech dostali my s Poláky a Maďary, později další, především státy bývalého sovětského Pobaltí. Je samozřejmě nehoráznost, aby dva státníci spolu rozhodovali o bezpečnostním zakotvení třetího státu, který u jednání není zastoupen. Z českého pohledu naštěstí byl scowcroftovský realismus docela rychle překonán (také s přispěním zahraničněpoliticky napraveného Havla). Je však otázka, jestli se dobra v tomto ohledu nenapáchalo až příliš. O 18 let později chtěl Bush mladší rozšiřovat NATO až na Ukrajinu, tedy do země, uprostřed níž už začíná svět ruského etnika, do země, jejíž veřejnost se předtím a ještě dlouho potom v každém průzkumu vyslovovala se solidní většinou proti členství v Alianci. Rusko si vojenský zájem Ameriky o Ukrajinu vyložilo jako drzost. Výsledkem je tragický vývoj na Ukrajině od Majdanu, následující po vývoji pouze špatném.

Ale důležitější pro stav dnešního světa je jiný rozdíl mezi Bushem starším a Bushem mladším – Irák. Bush starší a jeho poradce Scowcroft se po okupaci Kuvajtu v onom historickém roce 1990 rozhodli pro trestnou invazi, která iráckého diktátora vrhne zpátky, ale Saddáma nechali u moci a na Bagdád vědomě nepokračovali. O jedenáct let později v Bílém domě se žádný Scowcroft, který by prezidentu Bushovi (ml.) předestřel rizika, bohužel nevyskytoval. Zkoušel to na prezidenta jako blízký přítel jeho otce soukromě, bez úspěchu. Takže 15. srpna 2002 Scowcroftovo varování vyšlo tiskem, ve Wall Street Journalu. Kromě správné předpovědi, co špatného válka Americe i světu přinese, článek obsahuje i následující myšlenku: Předpoklad, že Saddám spolupracuje s teroristy, kteří plánují útoky na USA, je zřetelně nepravdivý (to se skutečně prokázalo), a USA by prostě neměly zahajovat válku na základě nepravdivých předpokladů. Scowcroft, čteme v nekrologu zveřejněném na webu The American Conservative, tehdy přátelům sděloval, že pochybnosti ohledně chystané invaze do Iráku chová i prezidentův otec, Bush první.

Invaze pak vedla přímo i nepřímo ke smrti a mizerii statisíců lidí. Dnes můžeme úspěšně postavit řetěz souvislostí od války z roku 2003 až po teror Islámského státu, krveprolití v Sýrii (která byla po invazi do Iráku jistým Johnem Boltonem zařazena na osu zlu, takže Bašár Asad měl za arabského jara své důvody hledat v nepokojích a opozici zahraniční prsty). Kdyby dal Bush mladší na radu penzisty Scowcrofta, neseděl by dnes asi v české sněmovně Tomio Okamura, jehož polila živou vodou migrační krize z roku 2015, tento pozdní plod západních intervencí na Blízkém východě. O.k., to už je výlet do alternativní historie. Ale není důvod, proč se neustále dovolávat úsudku těch, kdo se tehdy tak jako John Bolton šeredně spletli, a zapomínat na ty, kdo proti nim měli pravdu.

×

Podobné články