Týdeník Echo: Žáky a rodiče čeká chaos, žijeme Orwella, Šarlatán v kinech

S posmutnělým výrazem se z obálky nového čísla Týdeníku Echo dívá Jan Amos Komenský. Jeho nos a ústa zakrývá rouška, atribut letošního jara, jemuž se nevyhnou žáci českých škol, jimž končí prázdniny. Analýzu chaosu, který připravilo ministerstvo školství, nabízí Lenka Zlámalová. Ondřej Šmigol připomíná 75. výročí vydání slavné knihy George Orwella Farma zvířat a při té příležitosti připomíná život a dílo jejího tvůrce. Jiří Peňás se vypravil do rakouského Melku a ještě stihl návštěvu kina, kde právě promítali nový film Šarlatán. Rozepsal se o něm v rubrice Umění a kritika.

V článku Vytáhneš kapesník a jdeš do izolace uvažuje Lenka Zlámalová: „Rodiče mají dvě možnosti, jak se postavit k tomu, že škola odmítá dítě s rýmou nebo kašlem přijmout. Obě jsou složité a dětem výrazně komplikují život. První možností je nechat dítě otestovat na koronavirus. To by bylo relativně snadné a zabránilo by to zbytečným absencím s banálním nachlazením, pokud by testování v Česku bylo rychlé a dostupné. To ale není. Kapacita je zatím stále velmi omezená. A ti, které kvůli podezření nepošle na test praktický lékař nebo hygiena kvůli tomu, že se potkal s nakaženým, si musejí test platit. Komerční cena je 1700 korun. Pokud má tedy dítě nějakou lehkou rýmu nebo kašel v průměru šestkrát až dvanáctkrát za rok, představuje to pro rodinný rozpočet výdaje 10 200 až 20 400 korun.“ Druhou možností je nechat dítě doma.

Žijeme v Orwellově světě, říká titulem svého textu Ondřej Šmigol: „Orwell je (...) zjevně fascinován přepisováním historie. (...) Falzifikace historie je i jedním z hlavních témat románu 1984. V něm má protagonista Winston přepisování dějin přímo v popisu práce. Dnešní situace, kdy stejná událost může být podána naprosto opačně, podle média, které o ní informuje, či spory o výklad dějin, jako je v USA projekt 1619 a u nás práce Michala Pullmanna, by Orwella vůbec nepřekvapily.“

A film Šarlatán o léčiteli Janu Mikoláškovi? Jiří Peňás míní: „Vnucuje se úvaha, jak a do jaké míry je možné zacházet s reálnými postavami, jako by to byly jen nějaké figuríny k volnému použití. Tedy zda je možné s lidmi, kteří opravdu existovali, měli svůj život a své osudy a možná i tajemství, nakládat víc než volně, přizpůsobovat jejich životopis scenáristickým úmyslům, přimýšlet jim celé životní úseky, peripetie, zážitky a prožitky. Možná by oni na ně a na „sebe“ hleděli zmateně a překvapeně – kdyby se nějakým zázrakem v alternativním světě podařilo jim film přehrát. Je to čirá fantazmagorie, ale vzhledem k tomu, že na spekulaci je založeno mnohé v tom filmu, troufám si tvrdit, že Jan Mikolášek by sledoval svůj zfilmovaný život vyděšeně a mohl by si představovat, že ten film je další forma rafinovaného mučení, kterého zažil v reálném životě docela dost.“

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku.