Polská krev pro Národní galerii

KOMENTÁŘ

Polská krev pro Národní galerii
Nová ředitelka NG Alicja Knastová a ministr kultury Lubomír Zaorálek Foto: Twitter/Lubomír Zaorálek
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nebesa nejsou spravedlivá, ale aspoň to vyhrál někdo třetí. To si asi mohli říct společně a každý zvlášť Jiří Fajt a Marek Pokorný, když se v úterý dozvěděli, že ani jeden z nich se nestane ředitelem Národní galerie. Oba na to čekali, Marek Pokorný, který před lety pozvedl Moravskou galerii v Brně, už celý život, Jiří Fajt dva roky od svého sporného vyhazovu jako na satisfakci.

Inu dopadlo to jinak, nebesa nejsou spravedlivá. Oba jsou přitom velmi schopní a kvalitní odborníci a manažeři, možná ve svém oboru nejschopnější u nás a lze předpokládat, že Národní galerii by vést uměli, i když každý poněkud jinak. Ale nepovedou ji, aspoň tedy v dohledné době, protože byli „poraženi“ polským výsadkem, Alicjí Knastovou, která má do funkce nastoupit 1. ledna.

 

Je to lišácké rozhodnutí Lubomíra Zaorálka, trochu zároveň alibistické a taktické, takový úkrok stranou, který je možná až příliš vychytralý, ale těžko ho předem kritizovat a napadat. Paní Knastovou zatím skoro nikdo nezná, takže v Čechách proti ní může zatím vystoupit jen xenofob a mizogyn a těch mezi veřejností, která se o takové věci jako Národní galerii zajímá, moc není. To už spíš jsou z volby asi rozladěni ti, kteří si od svých favoritů cosi slibovali, byť by to bylo jen to, že to jsou jejich kamarádi. Paní Knastová zatím nejspíš moc kamarádů v Čechách nemá, což je výhoda, i když také samozřejmě nebezpečí, protože se tím kamarádem může stát ledaskdo. To je právě to, co je vždy slabinou člověka, který přichází odjinud, že nutně bude zpočátku na někoho odkázaný, což nemusí být k dobru věci.

Ale paní Knastová není jen tak někdo, stačí se podívat na její profesní životopis. Je za ní práce v nejprestižnějších polských muzejních institucích, naposledy vedla Slezské muzeum v Katovicích, jedno z těch obdivuhodných muzeí, které v poslední době v Polsku vznikly (Varšava, Gdaňsk a Gdynie etc.) a které jsou na špičkové evropské úrovni. Národní galerie v Praze není ovšem v pravém slova smyslu muzeum, je to mnohotvárný a velkorozměrný kolos, který žije svým vlastním životem, potřebami i požadavky. Každý, umělci, teoretici, galeristé, kulturní veřejnost pochopitelně, každý, koho to zajímá a má tam své zájmy (i ty pochopitelné), chce od NG něco trochu jiného a zdaleka to není jen to, co ministr Zaorálek uvedl jako hlavní přednost budoucí ředitelky, že totiž prý paní Knastová „přiláká mladé lidi“. Ono to asi bude v Národní galerii o něčem dosti jiném než o nějakém klubu pro mládež. Ale to asi ví i ministr, natož aby to nevěděla paní Knastová. Asi by se jí slušelo popřát mnoho zdaru a ocenit, že se té paní Polce k nám chce.

(Kdyby náhodou se paní Knastová podivila nad titulkem, budiž jí prosím vysvětleno, že jde o název kdysi velmi populární a stále hrané operety českého skladatele Oskara Nedbala.)

 

×

Podobné články