Týdeník Echo: Co přijde po Kellnerovi, plány Pavla Kysilky a šansony na celý život

Obálka nového čísla Týdeníku Echo přináší portrét tragicky zemřelého Petra Kellnera. Na otázky, které vyvolává jeho nenadálá smrt, odpovídá Dalibor Balšínek v editorialu a Lenka Zlámalová v analytickém textu věnovaném přítomnosti a budoucnosti impéria PPF.

Známý český ekonom Pavel Kysilka, člen Rady České televize, dostal v rozhovoru s Lenkou Zlámalovou i otázku, zda by ho tuto instituci bavilo řídit. A spisovatel a písničkář Přemysl Rut napsal pro Echo víc než nekrolog Hany Hegerové: zabývá se historií šansonu i osobitým přístupem této zpěvačky k němu.

Martin Weiss seznamuje čtenáře s „nebezpečnou“ platformou Substack, Jiří Peňás si v jarním Salonu Týdeníku Echo povídá se svými hosty o vztahu Čechů ke květinám, Ondřej Šmigol se zamýšlí nad tím, proč Západoevropané mají sklon vnímat nás, kteří žijeme kousek na východ on nich, stále jako exoty. Ondřej Štindl si pozorně poslechl novou desku Nicka Cavea a dělí se s námi o své dojmy. Příloha Bydlení napovídá, do jakých nemovitostí je možné letos investovat.

„Václav Havel. Václav Klaus. Petr Kellner. Tři muži, kteří od roku 1989 měli největší vliv na formování České republiky tak, jak ji známe dnes. V dobrém i zlém. U všech tří to dobré převažuje. Všichni měli, samozřejmě v různé míře, i to horší. Kontroverzní. Vyvolávali emoce. Dráždili své odpůrce. A že jich všichni tři měli a mají dost. Byly to ale právě tyto tři vůdčí osobnosti, lídři, díky (nebo kvůli) nimž Česko vypadá právě takhle,“ říká v úvodu svého textu Lenka Zlámalová.

Na otázku, zda Petr Dvořák dobře řídí Českou televizi, odpovídá Pavel Kysilka: „Na posledním jednání ze strany celé Rady, bez výjimky, padaly superlativy na ČT3. To je ten v covidu nově zavedený, ale už předtím připravovaný program pro generaci 65 plus. Má to neuvěřitelně vysoký rating v oblibě i kvalitě. Na sportovní zpravodajství totéž. Když tam mluvíme o ČT1, ČT2 nebo ČT Art, tak tam taky znějí superlativy. Vždycky říkám, že když je tam šéf nebo šéfka delší dobu a ta organizace má dobré hodnocení velmi kritických lidí, tak to znamená, že v té oblasti vůbec neodvádí špatnou práci. V oblasti hospodaření už bývá Rada daleko kritičtější. Je tady nějaká historicky daná situace, kdy vedení České televize čerpá z nějaké rezervy vytvořené v minulosti. To je přirozené. Přece nám to nemá ležet na účtech. Dlouhodobě je ale taková situace neudržitelná.“

Po vyjmenování nejznámějších písní Hany Hegerové říká Přemysl Rut: „Mezi řádky tohoto (jistěže neúplného, ale reprezentativního) playlistu stále zřetelněji vyvstává tvář ženy dychtící po smyslu – totiž láskyplném životě a ochotné cele se investovat při každém záblesku naděje na něco takového, tedy tvář ženy znovu a znovu zraňované, která ovšem nedopřává svým bolestem, aby se zahojily, ba právě z nich jaksi dodatečně, v hořkosladkých vzpomínkách rekonstruuje ten smyslu- a láskyplný život. Tato dramatická postava jistě není Hana Hegerová osobně (poznávala se v ní ostatně nemalá část jejího nejen ženského obecenstva), je to její jevištní alter ego, oživené však jejím dechem, hlasem, gestem, ale i zkušeností a darem otevřeného, věrohodného projevování citu.“

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku.