Milující Žižka. Jak se povedl nejdražší český film všech dob

Kdykoli producent, scenárista a režisér snímku Jan Žižka Petr Jákl v propagačních rozhovorech vypráví, že mu herec Michael Caine, největší hvězda jmenovaného filmu, kdysi volal, aby potvrdil, že nabídku hrát v českém špektáklu ze středověku bere, protože má před sebou dobrý scénář, lze si samozřejmě pomyslet, že jde jen o nutnou reklamu. Nebo hodnocení sice upřímné, ale nijak relevantní, protože nyní devětaosmdesátiletý pán už je příliš stár, takže včas nepoznal, co mu to bylo nabídnuto za škvár ani že svou účastí v něm, v možná posledním počinu své dlouhé a bohaté kariéry, se znemožní.

K takovému závěru patrně dojde čtenář většiny dosavadních českých recenzí Jáklova filmu – neboť málokterá si nestěžuje, že nové zpracování osudů Jana Žižky je zkaženo mizerným scénářem. Jenže nad Cainovými slovy se lze zamyslet taky obráceně: co když bard, jenž zajisté přečetl násobně víc textů, než v kolika účinkoval, dobrý scénář skutečně pozná a má i dobrý odhad, do čeho ještě investovat zbylé síly?

Jan Žižka doopravdy je zručně vystavěný příběh – třebaže patrně jiný, než jaký diváci očekávali (jistěže zválcováni tradiční žižkovskou tuzemskou narací, jež je nasycena bojovnou velkolepostí a politickou suverenitou). Odehrává se v roce 1402, ještě před husitskými válkami, před upálením Jana Husa, naopak v měsících jeho rostoucího kazatelského věhlasu, kdy mistr Jan skončil své působení v kostele sv. Michala a přešel do Betlémské kaple; je to éra vrcholícího papežského schizmatu a také přetahované mezi bratry Václavem IV. a Zikmundem o římskou korunu, období politického chaosu, církevní krize a hledání nového evropského, potažmo společenského uspořádání.

Vyhrocenost těch let se Jákl ve svém filmu snaží zachytit a vlastně se mu to daří, protože politické čachry mezi oběma bratry (Václava hraje našinec Karel Roden, Zikmunda Angličan Matthew Goode), smyšleným urozeným panem Borešem (další Angličan Michael Caine), reálným Jindřichem III. z Rožmberka (Němec Til Schweiger) a žoldnéři všech těchto firem jsou mnohdy opravdu nesrozumitelné a zdánlivě chaotické. Nevyzná-li se v nich divák, pranic to ale nevadí, neboť se dostává do pozice obyčejného života, jenž vystaven zákrutám vysoké politiky rovněž neví a pouze hádá, kdo s kým se zrovna oč bije. Také filmová výprava předvádí na mnoha detailech – nijak zdůrazňovaných, vlastně pohozených jakoby bokem dění – vzrůstající chudobu a neklid lidí. (Aby bylo jasno: pořád hovoříme o tom, že jde o smyšlenky, jakými si tehdejšek zpřítomňují Jákl s kolegy. A sledujeme, zda jsou ve svém líčení konzistentní.) Proto ne nadarmo se v angličtině film nazývá Medieval: čili zdůrazňuje epochu, její rozpad, špínu, počínající šílenství a jistou její odosobněnost – každý je sám a ztracen, Jana Žižku nevyjímaje.

Celou recenzi Lukáše Novosada si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.