Palach udělal sebeoběť, nikoli sebevraždu, říká jeho farář Jakub Trojan
KNIHA PROMĚNY ŽIVOTA
Pětadvacátého ledna 1969 šel centrem Prahy smuteční průvod za Jana Palacha, který se devět dní předtím upálil na Václavském náměstí. Na fotografiích z čela průvodu hned v druhé řadě za rodinou a nejbližšími přáteli vyčnívá vysoký muž – evangelický farář Jakub Trojan, který Palacha tentýž den pochovával. Palachova maminka patřila k jeho sboru v Libiši u Neratovic. V lednu 2016 jsme hovořili s Jakubem Trojanem o tom, proč ho pomyšlení na Palacha a jeho sebeoběť neopouští ani po dlouhé době, z jakých zdrojů mohl Palach čerpat odhodlání a kdy jeho samého definitivně opustily pochybnosti, zda měl Palachův čin smysl.
Jak jste se s Janem Palachem seznámil? Ve svých memoárech píšete, že jste ho poprvé viděl na Boží hod osmašedesátého roku u vás v kostele...
Ano, přišel na bohoslužby do Libiše, kde jsem byl tehdy farářem. Přišel se svou maminkou, která ovšem chodila častěji. A jak vstoupil do chrámu, zaujala mě jeho tvář. Byla taková oduševnělá. Když potom končily bohoslužby a on procházel dveřmi z kostela, kde já jsem se loučil s farníky, tak mě znovu zaujal. Měl totiž takovou poznámku, že ho strašně znepokojuje, jak se ten národ, celá společnost přizpůsobuje. Bylo pár měsíců po vstupu vojsk, a už se lidi, kteří ještě pár týdnů předtím byli jakoby velice odvážní, začali přizpůsobovat. To nelze přijmout, řekl. Něco by se s tím mělo dělat. A že faráři a církve by měli přispět k uvědomění lidí, aby národ kladl odpor tomu naprosto odsouzeníhodnému režimu. Znělo to od něj přesvědčivě – tím spíš, že mi povídal, že se pokouší přesvědčit i spolužáky, aby taky něco dělali.
Co jste mu odpověděl vy?
Byl to rozhovor ve farářskejch dveřích, tedy když se farář loučí s lidmi, kteří odcházejí z bohoslužby. Za Palachem už se tlačili další. Ten náš rozhovor bych odhadoval tak na dvě minuty. Za tu dobu jsem ho stačil vyslechnout a souhlasit s tím, co říká.
Jak velký ten kostel v Libiši je?
To je malý, toleranční kostel.
Myslel jsem to tak, jestli v něm bylo hodně lidí, a vy jste si Palacha přesto všiml.
Na ten Boží hod tam mohlo být tak padesát šedesát lidí. A jeho jsem nemohl přehlédnout. Jednak tam velká spousta mladých lidí nebyla, takže on patřil mezi řekněme deset mladých lidí po tom kostele roztroušených. Jednak on seděl přímo naproti kazatelně s maminkou, a co mě zaujalo, jak on se velice soustředěně díval nahoru a naslouchal vánočnímu kázání. To bylo vidět, jak je soustředěn. Takže to bylo 25. prosince a pak jsem se s ním setkal při pohřbu jeho strýce Ferdinanda Kostomlatského 15. ledna. Kostel byl ovšem plnej a já jsem ho tam nezpozoroval, ale potom mi to řekli ostatní, že tam byl. A den nato, 16., to udělal.
Řekl jste v tom kázání něco, co by ho mohlo motivovat nebo utvrdit v jeho odhodlání?
Kázal jsem o blahoslavenství. Blahoslavení, kteří se zasazují za spravedlnost, jak je to u Matouše v páté kapitole. No to víte, když jsem se dozvěděl, že tedy den nato to udělal, tak jsem se sám sebe ptal, jestli jsem taky svým kázáním k tomu nepřispěl. Ale myslím, že ne. A když jsem se potom ještě dozvěděl, že si vytáhl číslo pořadí (Trojan má na mysli větu z Palachova dopisu na rozloučenou, kde píše o skupině dobrovolníků, kteří jsou ochotni se „pro naši věc i upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku...“ – pozn. red.), docházím k závěru, že byl rozhodnut už předtím. To pomyšlení, že národ se přizpůsobil, ho strašně trápilo.
Celý rozhovor si můžete přečíst v knize Proměny života. Pořídit si ji můžete za zvýhodněnou cenu 469 korun. Knihu si můžete objednat ZDE.
Rozhovory, které najdete v knize:
Ruská válka
SVĚTLANA ALEXIJEVIČOVÁ, spisovatelka
SERGEJ KARAGANOV, politolog
WESS MITCHELL, politolog
CAMERON MUNTER, diplomat
ROBERT C. O’BRIEN, právník
HARALD WELZER, sociolog
BRUNO MAÇÃES, analytik
Český svět
CYRIL HÖSCHL, psychiatr
MILAN UHDE, dramatik, politik
JAROSLAV SVOBODA, imunolog
ANDREA BARTOŠKOVÁ, archeoložka
JAROSLAV ŠTURMA, dětský psycholog
JIŘÍ SUK, historik
PETR MATĚJŮ, sociolog
FRANTIŠEK SKÁLA, výtvarník, hudebník
MIROSLAV ŠIK, architekt
LUBOMÍR KAVÁLEK, šachista
EVA JIŘIČNÁ, architektka
MARTIN BOJAR, neurolog
DAŇA HORÁKOVÁ, novinářka, politička
JINDŘICH MANN, scenárista, režisér
JIŘÍ LÁBUS, herec
LADISLAV LÁBUS, architekt
MARGARETA HRUZA, režisérka
PAVEL HOLLÄNDER, právník
JÁCHYM TOPOL, spisovatel
JAKUB TROJAN, teolog
KAREL ŠIKTANC, básník
Orientace
FRANCIS FUKUYAMA, politolog, filozof
PETER TRAWNY, filozof
ROBERT PFALLER, filozof
MÁRIA SCHMIDTOVÁ, historička
MARTIN GURRI, analytik
JEFF GEDMIN, ředitel Rádia Svobodná Evropa
ERPING ZHANG, politolog
TOBY YOUNG, dramatik, novinář
PEER STEINBRÜCK, politik
TAYLOR DOWNING, historik
DAN SCHNEIDER, právník
FRITZ VAHRENHOLT, chemik
JESSE SINGAL, novinář
ADRIAN VERMEULE, právník
DENIS MUKWEGE, lékař
ED WEST, historik, komentátor
FRANK FUREDI, sociolog
THOMAS FUCHS, filozof a psychiatr
Hodnoty a peníze
NOURIEL ROUBINI, ekonom
GÜNTHER OETTINGER, politik
LARS CHRISTENSEN, ekonom
MAREK MORA, ekonom
