Týdeník Echo: Jaký byl Ivan Havel, Piráti a prezident, ekonomický mozek STANu

Tvář Ivana Havla na obálce nového čísla Týdeníku Echo uvozuje debatu, kterou o jeho odkazu vede s lidmi „Puzukovi“ (jak zněla jeho skautská přezdívka) blízkými Jiří Peňás. Jaký je vztah Miloše Zemana a Ivana Bartoše, předsedy Pirátské strany a možného příštího premiéra České republiky? Analýzu překládá Lenka Zlámalová. Rozhovor s Věslavem Michalikem, ekonomickým mozkem Starostů a nezávislých, pořídil Daniel Kaiser.

Rozhovory jsou v čísle ještě dva, jednak s Jindřichem Mannem, synem prozaika a dramatika Ludvíka Aškenazyho, od jehož narození uplynulo sto let, a také s Radkou Denemarkovou, českou spisovatelkou úspěšnou na domácím i zahraničním knižním trhu. A co se to děje se západními tajnými službami, že se náhle otvírají veřejnosti? Odpověď na tuto otázku podává Ondřej Šmigol.

O tom, jak Ivan Havel kultivoval lidi kolem sebe, hovoří v Salonu Týdeníku Echo literární a filmový kritik Jan Lukeš: „Já jsem Ivana vnímal jako autentického představitele noblesy a výchovy, kterou si přinesl z rodiny, z toho, co načerpal od otce, od maminky, od dědečka Huga Vavrečky. Okolnosti ho pak donutily se stáhnout, ale jakmile k tomu měl příležitost, zcela přirozeně opět tu roli své společenské vrstvy obnovil. A tak kolem sebe shromažďoval intelektuální elitu, lidi, kteří sice už vyrostli úplně v jiném prostředí, ale v konfrontaci s ním, s jeho elegancí, sebeironií, laskavostí, se najednou taky kultivovala. Já jsem to, když dovolíte, pociťoval sám na sobě a pozoroval jsem to i na jiných.“

Do uvažování Ivana Bartoše se vžívá Lenka Zlámalová: „Bartoš správně pochopil, že nemá cenu si nechat brát energii veřejnými útoky na prezidenta. Nic by tím nezmohl a nic by mu to nepřineslo. Je to věc, kterou teď aktuálně nemá moc změnit. Zvlášť ne siláckými výkřiky do médií, které tradičně prezidenta milujícího veřejné souboje jen vydráždí. Ví, že nezbývá než vyhrát volby a teprve pak řešit, koho Zeman bude nebo nebude jmenovat. Čas mezitím je potřeba využít pro ofenzivu šarmu. Pokusit se prezidenta osobně poznat jinak než z jeho mediálních výroků a reakcí na ně, které jsou z obou stran přehnané. To je hlavní důvod Bartošových misí na Hrad. Zaprvé: naučit se se Zemanem hrát. Zadruhé: ukázat voličům, že vede skutečně širokou koalici hlavního proudu, která se Zemanem dokáže hrát.“

A co by měla dělat příští vláda, v níž by usedl i on? Věslav Michalik má jasno: „Příští vláda musí mít větší tah na bránu než rutinní správu. Nejde jen o veřejné finance. Mě víc pálí skutečnost, že náš ekonomický model posledních třiceti let se vyčerpal. Ekonomika musí projít druhou transformací, k čemuž by měl posloužit masivní postcovidový balík investic jako její startér. Dnes hýbe světem několik megatrendů. Technologické změny: nanotechnologie, biotechnologie, genetika a digitalizace, do níž počítám robotizaci, 3D tisk, umělou inteligenci. Zadruhé stárnutí obyvatelstva. Třetím megatrendem je stěhování z venkova do měst. Čtvrtým klimatická změna. Můžeme se bavit o tom, jestli je relná, nebo ne, jestli tomu věříte, nebo jste spíš skeptický. Ale je to velká věc, která ovlivňuje svět ekonomicky tím, že v myšlení už je. Burzy dnes vyžadují od firem, aby začaly reportovat svou uhlíkovou stopu. A mnohé firmy samy od sebe vyhlašují, že budou klimaticky neutrální. Tento megatrend už tu je, už se propisuje do dodavatelských řetězců, nezávisle na našem názoru. A my jsme navíc dodavatelská ekonomika. Poslední megatrend jsou změny v energetice a zdrojích. Buď na to v České republice s naší malou, otevřenou ekonomikou zareagujeme. Nebo ne, a pak se úplně zakonzervujeme ve stavu subdodavatelské ekonomiky založené na levné práci.“

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku.