Babiš rozvrátil zemi a ztratil nad ní kontrolu

Česku se stalo to nejhorší, co se zemi uprostřed pandemie čínského koronaviru může přihodit. Ne náhodou máme po Belgii druhý největší počet obětí covidu v Evropě a aktuálně třetí nejvyšší počet nakažených. Navzdory tomu, že máme zároveň jedny z nejpřísnějších restrikcí v Evropě. Zavřené školy, obchody, služby, zákaz vycházení po deváté hodině večer.

Nefunguje to, nákaza se přesto šíří, protože stát pod vedením Andreje Babiše selhal. Takže máme z obojího nejhorší. Obrovská omezení života a zároveň napjatou situaci a velmi vysoký počet obětí. Z toho je zřejmé, že restrikce míří mimo. Že nákaza se zjevně šíří jinde. A je ji možné odhalit a zastavit jen cíleným testováním v ohniscích a velmi rychlým očkováním. Ani jedno není vláda Andreje Babiše schopná zorganizovat. Testování a trasování zkolabovalo už začátkem října. Proto dnes málokdo tuší, kde se nakazil. Říká se tomu komunitní přenos a je to fakticky konstatování, že stát není schopen nákazu držet pod kontrolou. Ústav pro zdravotnické informace a statistiku není schopen dát už dohromady skoro žádná data, kde se lidé nakazili. Z těch velmi hrubých jsou ale vidět dva jasné trendy: zaměstnání a rodina.

Dnes se chodí testovat většinou jen lidé, kteří mají příznaky. A to jen někteří. Podle údajů z nemocnic mělo jen 20 procent hospitalizovaných s covidem prokázaný pozitivní test, než se k nim dostali. Podle dostupných informací jsou mezi nemocnicemi navíc obrovské rozdíly podle regionů. Zatímco ve velkých městech, kde je testování dostupné, je to kolem 40 procent, na periferiích jen kolem 10 procent. To mimo jiné vysvětluje, proč se situace tak vyhrotila především v odlehlých příhraničních okresech Sokolov, Cheb a Trutnov.

Nákaza se podle dostupných informací šíří především v továrnách a kancelářích. Tam platí epidemická opatření a pravidla, jen pokud si je firma sama aktivně zavede. Jako to dělá Škoda Auto, ČEZ nebo velké banky. Řada firem to ale nedělá. Raději strčí hlavu do písku. Podobně jako se lidé raději nejdou testovat, aby neskončili v izolaci doma na nemocenské s příjmem na úrovni 60 procent svého standardu. Ani firmy, ani zaměstnance nikdo nemotivuje ani nenutí do testování. Na rozdíl třeba od profesionálních sportovců, kteří můžou hrát jen za přísného testovacího režimu. Kanceláře a především průmysl jsou úplně stranou pozornosti. Prostě se zavřely oči s tím, že se prostě stejně vypnout nedají a fungovat musí, takže je lepší nevidět, co se tam odehrává.

Celý text si můžete přečíst již nyní na EchoPrime. Nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.