Živé pochodně: Příběhy těch, kteří se upálili na protest vstupu vojsk Varšavské smlouvy
sPOLeCZně
NOVÉ
2
„Umírám, aby nezahynula svoboda,“ napsal Ryszard Siwiec, který se v září 1968 upálil na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSR. Stal se tak první z řady tzv. živých pochodní, které se snažily svým radikálním činem ukázat veřejnosti nesouhlas se vstupem okupantů. Siwiecova oběť pak byla inspirací dalším včetně Maďara Sándora Bauera, který se polil benzínem a zapálil v Budapešti jen několik dní po Janu Palachovi. Diskuze a promítání filmů o Siwiecovi a Bauerovi se uskuteční v pondělí 10. září od 17 hodin v nové budově Národního muzea v rámci česko-polského festivalu sPOLeCZně.
Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 představovala významný mezník v dějinách celé střední Evropy. Pro mnohé svobodně smýšlející Poláky a Maďary byla účast armád jejich států v invazi velmi bolestivým prožitkem. Právě tato skutečnost vyburcovala Poláka Ryszarda Siwiece k radikálnímu protestu: 8. září 1968 se na varšavském Stadionu desetiletí polil benzínem a před zraky téměř sta tisíce lidí, včetně komunistických funkcionářů, se upálil. Stal se tak prvním z řady „živých pochodní“. Mezi Siwiecovými věcmi se našli letáky nadepsané „Protestuji proti nevyprovokované agresi proti bratrskému Československu!“.
Siwiecův příběh se dostal do širšího povědomí veřejnosti až po roce 1989, a to hlavně díky filmu Macieje Drygase, který dokázal vyzpovídat očité svědky i najít archivní materiály, včetně sedmivteřinového záběru hořícího Siwiece.
První živá pochodeň. Ryszard Siwiec byl nesnesitelně zásadový člověk
20. ledna 1969, čtyři dny poté, co se v Praze zapálil Jan Palach, se na schodech Národního muzea v Budapešti upálil teprve šestnáctiletý učeň Sándor Bauer. Byt Bauerovy rodiny rozstřílely sovětské tanky během maďarského povstání v roce 1956, Sándor se kvůli nevyhovujícímu politickému původu nedostal na střední školu a učil se proto automechanikem.
Bauer se přímo přihlásil k oběti Jana Palacha a v maďarském hlavním městě zvolil i obdobné místo, tedy schody před Národním muzeem. Bauer držel v ruce maďarské vlajky a poté, co se zapálil, vykřikoval podle svědků politická hesla. Kolemjdoucím se povedlo Bauera uhasit a přivolat záchranku, která těžce popáleného mladíka odvezla do nemocnice. Zemřel 23. ledna 1969, o motivech jeho činu komunistická strana mlčela.
Připomínka Siwiece, Palacha i Bauera proběhne v rámci festivalu sPOLeCZně. Program filmově diskuzního večera začíná v 17:00, promítat se budou filmy Uslyšte můj křik (1991) režiséra Macieje J. Drygase a Smrt v plamenech (2002) od Tamáse Horvátha. Akci bude přdecházet pietní akt na místě upálení Jana Palacha.
