Příležitosti i hrozby digitální identity. Kdo to stojí přede mnou?

DIGITÁLNÍ OTISK PRSTU

Příležitosti i hrozby digitální identity. Kdo to stojí přede mnou?
QR kód (z anglického quick response, rychlá reakce) dovede zakódovat mnohem větší objem dat než starší čárový kód. Foto: Profimedia.cz
2
Týdeník
Marian Kechlibar
Sdílet:

Naprostá většina služeb e-governmentu spočívá na jednom základním kameni: potřebě prokázat na dálku, kdo vlastně jsem, a to pokud možno neprůstřelně. Koneckonců, nikdo by nestál o to, aby za něj náhodné osoby podávaly falešná daňová přiznání nebo přepisovaly jeho nemovitosti v katastru na jiné vlastníky. Potřebnému mechanismu se říká digitální identita a je úzce svázán s pojmem digitálního podpisu.

A jako vždy, když jde o počítače, je to Pandořina skřínka plná drobných i větších problémů.

Spolehlivá evidence obyvatelstva je, historicky vzato, relativní novinka. Vědí to například odborníci studující stárnutí, pro které je zajímavé pozorovat lidi, již dosáhli extrémního věku (přes 110 let). Dokázat s jistotou, že jsou to opravdu oni a že se narodili v roce, který udávají, nebylo až donedávna jednoduché ani ve vyspělých zemích. Některé dřívější postupy, jako bylo vypalování cejchů odsouzencům, byly svého času zavedeny právě proto, že nic jako spolehlivý seznam obyvatel nebo rejstřík trestů ještě neexistovalo.

Nejistota identit není ani ve fyzickém, nedigitálním světě úplně věcí minulosti. Ilegální migrace z méně rozvinutých oblastí Afriky a Asie přivedla tento problém opět na scénu i v Evropě. Určit, kdo je kdo, jestli je opravdu nezletilý, jak tvrdí, a zda se nenahlásil v různých státech EU pod různými identitami, není jednoduché – zvlášť pokud takových zájemců jsou statisíce. Díky biometrii lze dnes aspoň zjistit, že Ahmad Husajn a Mohamed Hamza jsou ve skutečnosti jedna a tatáž osoba, ale dopátrat se bližších detailů, to je úplně jiný úkol, závislý hlavně na ochotě rozvojových států spolupracovat.

V digitálním světě je situace komplikována tím, že prokazování identity je úkol dělaný na dálku a na opačné straně transakce vesměs nestojí člověk, ale počítač. Počítače trpí notorickým nedostatkem toho, čemu se z nedostatku lepších pojmů říká „zdravý rozum“.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články