Genocida norků. Kožešinám v Evropě nejspíš odzvonilo

KOMENTÁŘ

Genocida norků. Kožešinám v Evropě nejspíš odzvonilo
Dánská vláda se rozhodla zlikvidovat všechny chovy kožešinových norků v zemi. Foto: Wikimedia Commons / Wojciech Uszak
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Potřebujeme víc Mikeů Tysonů!

KOMENTÁŘ

Stárnutí má svoje výhody. Například člověka přivádí k tomu, aby nacházel vzory a inspirace ve zdrojích dříve nečekaných. Tím se dostávám k Mikeu Tysonovi, plus ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Dánská vláda se rozhodla zlikvidovat všechny chovy kožešinových norků v zemi poté, co vyšlo najevo, že mezi chovnými zvířaty vznikla epidemie nemoci covid-19. Norci chytají nemoci dýchacích cest od lidí velmi snadno a bohužel se v tomto případě ukázalo, že nemoc mezi nimi navíc mutuje. Nový kmen, který Dánové objevili, už stihl nakazit minimálně několik desítek dalších lidí. A povrch zmutovaného viru je natolik odlišný, že by na něj nemusely zabírat draze (a překotně) vyvíjené vakcíny. Takže další pandemie by nebyla vyloučena.

Z pohledu norků právě nastalo něco jako genocida. Až dosud žilo v Dánsku více norků než lidí, a to podstatně – odhadem třináct milionů. Nyní nadešel jejich konec, protože naživu nebudou smět být ponechány ani chovné páry. Skutečný norkogedon.

 

Člověk a zvířata k sobě patří už od okamžiku, kdy si první lovci přinesli z lesa první vlčí štěně na hraní a ono za nimi začalo běhat. O mnoho tisíc let později dokázali naši zemědělští předci ochočit pratura, prase a drůbež; to všechno jim přineslo zdroje důležitých materiálů (kosti, kůže, šlachy), o mase plném živin nemluvě. Dnes žije na souši, aspoň měřeno biomasou – zhruba řečeno, kilogramy a tunami –, daleko více chovných zvířat a lidských mazlíčků než divoké fauny. Jenže tohle partnerství, značně nerovné, má pro člověka jednu zásadní nevýhodu: zoonózy, choroby, které se přenášejí ze zvířat na jejich lidské pány.

Zatím se nestalo, že bychom dokázali úspěšně vyhubit, nebo se aspoň přiblížit k vyhubení jakékoliv lidské nemoci, která má také zvířecí rezervoár. Pravé neštovice, kterých jsme se zbavili, infikovaly výhradně člověka, i když jejich původ nejspíš také ležel u domácích zvířat; ale nemoc od starověku zmutovala natolik, že už zvířata napadat nedokázala, takže stačilo „jen“ vyhledat všechny nemocné lidi a naočkovat jejich okolí. Na hraně vyhubení je také dětská obrna, která má podobné charakteristiky. Ale nemoci, které mohou hravě přeskakovat mezi netopýry, lidmi, norky, kočkami, pásovci a slepicemi, to je tvrdší oříšek. Takové infekce lze maximálně tak držet pod kontrolou, ale jejich úplná eliminace z povrchu planety Země je v podstatě vyloučena. Aspoň těmi prostředky, kterými nyní lidstvo disponuje.

To znamená, že „covid bude nejspíš jako chřipka“. Ne v tom smyslu doslovném, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by úmrtnost a frekvence oboustranných zápalů plic klesly na chřipkovou úroveň. Ale v tom smyslu, že na rozdíl od tetanu či pravých neštovic nebudeme mít jistotu dlouhodobé ochrany jednou vakcínou. Mezi jinými zvířaty se může pokaždé stát to, co se stalo mezi dánskými norky: mutace, proti které budou staré vakcíny neúčinné. A pak nastane závod s časem, zda stihneme novou vakcínu vyrobit rychleji, než zmutovaná varianta nemoci proběhne napříč všemi kontinenty světa.

Tak jako tak, chovu kožešinových zvířat v Evropě nejspíš odzvonilo. Už předtím se aktivisté snažili o jeho ukončení, i když z jiných důvodů. Ačkoliv konzervativně orientovaný čtenář může mít k jakémukoliv ekologií zavánějícímu aktivismu instinktivní nedůvěru, přece jen se ukázalo, že jejich kritika měla racionální jádro. Právě na kožešinových farmách, kde jsou tisíce živočichů namačkány v nepříliš velkých klecích, se může libovolná choroba šířit rychlostí blesku. A někdy může takový jev mít dopady i na životy nás, lidí. Jako právě teď.

Dánský příběh má ale ještě jednu trochu absurdní poznámku pod čarou. V Evropě už se kožichy dávno moc nenosí. Jedním z hlavních odběratelů dánských kožešin, kteří drželi celý chovný průmysl nad vodou, byla – Čína. Inu, Země je zkrátka koule a cesty vedoucí po ní se uzavírají do kruhů.

×

Podobné články