Rizika reformy autorských práv v EU

V posledních týdnech jsme svědky vyhrocené debaty okolo návrhu nové legislativy upravující autorská práva v EU. Na jedné straně stojí technologičtí giganti jako Facebook a Google, podporovaní dále Wikipedií, Mozillou a mnoha technologickými osobnostmi. Na druhé straně stojí evropští regulátoři, některé vydavatelské domy a celebrity hájící autorská práva v čele s bývalým členem kapely Beatles Paulem McCartneym.

Vše se naplno odstartovalo ve středu 20. června, kdy Právní výbor Evropského parlamentu schválil směrnici obsahující velmi kontroverzní formulace. Jedná se o návrh reformy současných evropských pravidel upravujících autorské právo. „Toto hlasování je prvním krokem k přijetí ochrany autorských práv, odpovídá výzvám internetového prostředí,“ uvedl německý europoslanec Axel Voss, zpravodaj tohoto návrhu. Pro návrh hlasoval i jediný český zástupce v tomto výboru, europoslanec za KDU-ČSL Pavel Svoboda.

Ve čtvrtek se o tomto návrhu hlasovalo na plénu Evropského parlamentu ve Štrasburku. Meritem hlasovaní bylo, zda EP schválí mandát 12 poslancům, aby ve vyjednávání detailů směrnice pokračovali za zavřenými dveřmi v rámci tzv. trialogu. To nakonec neprošlo poměrně těsně o 40 hlasů. Titulky řady médií, že poslanci odmítli danou směrnici, jsou ale velmi předčasné. Bitva o ni teprve začíná.

Autorské právo EU a jeho reforma

Současné evropské autorské právo (EU copyright law) platí od roku 2001. Bylo tedy přijato ještě v době před skutečnou érou internetu a je mnohem starší než většina služeb, které nyní na internetu používáme. Proto se politici, byznysmeni a úředníci shodli na potřebě reformy, která toto právo upraví pro výzvy digitálního věku a bude platné pro celý jednotný digitální trh v EU.

Nejvíce problematickými a diskutovanými částmi této reformy jsou články 11 a 13. Článek 11 se týká ochrany publikací v digitálním užití a bývá označován jako daň z odkazu. Článek 13 se zabývá zamezením porušování autorských práv na internetu.

Článek 11 – Daň z odkazu

Tento článek má přimět každého, kdo používá části žurnalistického online obsahu, aby si získal licenci od vydavatele. Byl prezentován právě jako pomoc vydavatelům bojovat proti velkým technologickým gigantům a agregátorům zpráv. Nová úprava legislativy má nutit Google a Facebook platit vydavatelům za obsah, který přitahuje lidi na jejich platformy.

Jedná se o jednu z nejvíce nejasných částí navržené směrnice. Je napsaná velmi vágně a není zcela zřejmé, kdo přesně a při jakých typech užití obsahu by musel platit danou licenci. Níže v textu budou rozebrány podobné pokusy již učiněné v Německu a Španělsku.

I tento článek by se stal bariérou ve vstupu na trh a možnou ekonomickou pohromou pro malé vydavatele. Mohlo by se stát, že by Google a Facebook zkrátka jejich licence na obsah nekupoval a na svých platformách je ignoroval.

Nešťastné číslo 13 – Ochrana autorských práv na úkor svobodného internetu

Článek 13 směrnice EU se zabývá internetovými platformami a jejich povinností chránit autorská práva. I když není směrnice zcela konkrétní v tom, jak “zneužívání autorských práv” předcházet, píše se v ní o technologiích, které budou schopny rozpoznávat obsah a upozorňovat na případné zneužití díla někoho jiného.

Právě technologie na rozpoznávání obsahu jsou jednou z hlavních problematik, na jejíž nedokonalost upozorňují kritici evropské směrnice. Jako argument používají kauzu platformy YouTube a australského umělce Sebastiana Tomczaka. Ten začátkem letošního roku upozornil na to, že chtěl nahrát desetihodinové video se zvukem šumu a byl při tom technologií YouTube upozorněn na porušení hned pěti autorských práv. Youtube přitom v průběhu mnoha let do rozpoznávání autorského obsahu investoval 60 milionů dolarů.

Tato událost dokazuje nedokonalost systémů k rozpoznávání obsahu a riziko, které by vzniklo v případě, že by nová směrnice prošla i přes hlasování v Evropském parlamentu.

Zakladatelé internetu Vint Cerf a Tim Berners-Lee v otevřeném dopise předsedovi EP Tajanimu tvrdí, že schválení takové změny, by vedlo k fundamentální proměně internetu z otevřené platformy určené ke sdílení obsahu a inovacím na uzavřený systém prošpikovaný automatickými sledovacími systémy kontrolujícími uživatele. Svobodný internet tak jak ho nyní známe, by prakticky skončil.

Ekonomickým problémem by se stal omezený vstup na takto přeregulovaný trh. Nést riziko pokut za nedodržení přísných pravidel si budou moci dovolit právě jen technologičtí giganti s velkými právními týmy a ekonomickou silou.

Podobná legislativa dávno selhala

Chystaná legislativa je ve formě směrnice. To znamená, že každý ze členských států EU přijme vlastní zákon, který musí plnit požadavky stanovené právě evropskou směrnicí. V Německu a ve Španělsku už dokonce takový zákon vyzkoušeli v praxi a ani v jednom případě se takový zásah do zpráv na internetu neuchytil. V obou zemích se zákony vztahovaly zejména na internetového giganta, společnost Google. A v obou zemích se jednalo o neúspěšné pokusy.

V Německu byla v roce 2013 přijata legislativa. která umožňuje vydavatelům zpráv požadovat poplatky od společnosti Google za vlastní texty, ke kterým se uživatelé vyhledávače Google běžně dostanou. Efekt však byl opačný, než v jaký vydavatelé doufali. Google přestal od vydavatelů, požadujících poplatky, zprávy odebírat a ti tak neměli ani peníze, ani své texty na Googlu.

Podobně dopadli i vydavatelé ve Španělsku, kde byl přijat velmi striktní zákon, který přímo nařizoval, aby vydavatelé, po Googlu a dalších, peníze za své texty vyžadovali. V jihoevropské zemi Google zareagoval ještě striktněji jak v Německu a stáhnul z internetu kompletní Google Zprávy. Ani žaloba podaná na Google, kvůli zneužití dominantního postavení, se nesetkala s úspěchem. Sami vydavatelé si nechali následně vypracovat studii vlivu přísného autorského zákona na jejich hospodaření. Tato studie potvrdila, že nové autorské zákony měly devastující efekt. Řada menších vydavatelství kvůli nim musela zavřít a ostatní pocítili snížení návštěv stránek v průměru o 14 %.

Na Německu a Španělsku se tedy jasně ukazuje, jak může probíraná směrnice EU vydavatelům ve skutečnosti ublížit. Další studie si klade otázku, jakému účelu má daná legislativa vlastně sloužit. Nenaplňuje žádný z původně zamýšlených cílů. Snižuje jak zisky vydavatelství, tak užitek čtenářů. Ti se hůře dostávají k obsahu, jenž je zajímá.

Důsledky pro budoucí prosperitu EU mohou být děsivé

Dopady směrnice budou záležet na konečném znění a jejím převedení do praxe. Následky ale mohou být dramatické a děsivé.

1. Plánovaná cenzura z článku 13 otevírá cestu k omezení možností lidí sdílet obsah, nabourává otevřenost internetu,veřejnost postaví do role pasivních příjemců obsahu.

2. Zvažovaná legislativa by zničila fungující business modely a zařízla řadu start-upů. Ať už se to týká agregátorů zpráv či firem pracujících s daty.

3. Zajímavé aplikace a inovace by v čím dál větší míře začaly vznikat vně EU. Evropští podnikatelé by své technologické firmy zakládali v zahraničí. Zahraniční firmy vznikající v USA, v Asii a jinde na světě by ztratily chuť investovat na přeregulovaném evropském trhu.

4. Podobná legislativa nikomu doopravdy neslouží a nikoho nechrání. Ekonomické škody by ale byly rozsáhlé. S časem by se navíc kumulovaly.

Co se bude dít dál?

Po čtvrtečním rozhodnutí EP by se měla směrnice znovu probírat na nejbližším zasedání v září. Do té doby mohou jednotlivé politické skupiny a daný výbor EP předkládat pozměňovací návrhy. Boj se rozhoří právě pak a kritické hlasování teprve přijde. Jak se zatím ukázalo při hlasování ve výboru i na plénu, tábory kritiků dílčích částí směrnice a jejich obhájců jsou poměrně vyrovnané. Přesvědčení o nutnosti nové úpravy legislativy o autorských právech v digitálním věku je ale v EP značné.