Od první chvíle je zjevné, co bude prvním akutním úkolem nové koaliční vlády Petra Fialy. Minimalizovat destruktivní dopady série evropských regulací a zákazů známých jako Green New Deal na českou společnost. Na masivní zdražování všech základních potřeb, od energií po bydlení a potraviny. Bylo zřejmé, že jedním z nejdůležitějších lidí příští vlády bude těžká váha, schopná minimalizaci těchto dopadů v Bruselu vyjednat. Pokud se do toho tedy neopře sám premiér Petr Fiala. Což je těžko představitelné, když se vedle toho jako hlava kabinetu bude muset věnovat spoustě dalších věcí. Obhájit naše zájmy v Evropě je v současné době práce na plný úvazek.
Proto chtěl Petr Fiala v kabinetu nový post ministra pro Evropskou unii. Dávalo to smysl. Člověk by čekal, že si sám prosadí velké jméno se zkušenostmi z Bruselu, ostřílené ostrými souboji. O to větší bylo překvapení, když si ODS o toto místo při rozdělování křesel hned po ministerstvu financí neřekla jako o nejvyšší prioritu. Pustila ho STAN. Ti se do něj chystají posadit olomouckého krajského radního Radima Sršně.
Jeho jedinou zkušeností s bruselskými útrobami je to, že je českým zástupcem v Evropské radě regionů. Rozhodně to není člověk s vyjednávací zkušeností z evropských těžkých soubojů o zásadní témata. Ani s kontakty na klíčové hráče. Je to, jako kdyby si člověk k výpravě do Himálaje najal průvodce z Jeseníků. Těžko říct, proč to Petr Fiala nechal dojít až sem. Nebyl-li to sofistikovaný záměr, je to první velká chyba. Bez ohledu na schopnosti Radima Šršně. Mohou se objevit i diplomatičtí géniové bez zkušenosti. Jsou to ale naprosté rarity.
By-li to ten sofistikovaný zájem, znamená to, že Petr Fiala si bere minimalizaci dopadů GND na vlastní odpovědnost. Zaručuje se za to, jak rád říká Andrej Babiš. Pak bude Radim Sršeň fakticky provozním koordinátorem různých evropských dotačních agend a předsednictví, které na Česko připadne příští rok. To je úplně jiná role než evropský pitbul pro minimalizaci nežádoucích účinků zeleného údělu. V této organizačně-provozní správě může být Radim Sršeň jako praktik z regionu velmi úspěšný.
Znamená to ale, že tím pitbulem do Bruselu musí být Petr Fiala.
Někdy se ale stává, že věci se v mezičase vnějšími událostmi zjednoduší. To je i tento případ. Ve středu nechala Evropská komise, vedená německou předsedkyní Ursulou von der Leyenovou, uniknout do médií návrh, který výrazně řeší ty nejhorší dopady GND. Nedostatek energie a její masivní zdražování. Podle návrhu mají být za zelené zdroje prohlášeny jádro a plyn. Jako zelené se budou kvalifikovat v takzvané evropské taxonomii, která kádruje zdroje na čisté a špinavé. Podle míry „čistoty“ jim pak banky stanovují úroky a pojišťovny cenu pojistek. Je to základ zeleného údělu. Jádro a plyn by se tím v zelenosti dostaly na úroveň obnovitelných zdrojů.
Ozelenění atomu prosadila Francie, která za sebou dokázala shromáždit další desítku zemí. To je podle hlasovacích pravidel pohodlná většina. Do té desítky patříme i my. Jsou to všechno země s jadernými elektrárnami nebo ambicemi je stavět (Polsko). Pro Německo je tam zařazen jako zelený plyn, protože Berlín právě na něm staví svou energetickou budoucnost v podobě nového plynovodu Nord Stream 2 z Ruska. V odporu proti ozelenění jádra je Německo velmi izolované. Stejný názor má jen Rakousko a na Německu energeticky závislé Lucembursko.
Britský týdeník The Economist, který je velmi proevropský, aktuální vývoj komentuje slovy: Francie říká: je to zelené. Němci na to: není. Francie vyhraje. Následuje detailní rozbor z bruselských zdrojů, jak se ozelenění jádra a plynu spláchne rychle ještě dřív, než se ustanoví nová německá vláda, v níž zasednou Zelení. Odpor k jádru ale v Německu spojuje napříč politickým spektrem. Německý volič bude ukonejšen v domnění, že zachraňuje svět. Francouzskému a mnoha dalším se nezvednou účty za elektřinu. V klidu, tichosti, bez bombastických slov a symbolů. Technické úpravy zelené taxonomie.
Francie to svou obratnou kabinetní politikou bez velkých titulků a výkřiků, která tradičně slaví v Evropské unii úspěch, odpracovává i za nás. Zařazení jádra mezi zelené zdroje znamená výrazné zlevnění jeho financování. Pro ty, kdo to budou umět využít a začít co nejrychleji nové reaktory stavět. Využít okna příležitosti, které se může ve velmi nejisté době zase rychle zavřít. Takhle ho promarnila Babišova vláda, když v roce 2014 vzdala tendr na dostavbu Temelína v obavách, že jí Brusel nedovolí veřejnou podporu nového bloku. Čtrnáct dní nato ji povolil Londýnu na Francouzi stavěnou jadernou elektrárnu Hinkley Point C. Kdo zaváhá, nestaví.
Kabinet Petra Fialy by měl rychle stavbu nových bloků rozjet. A využívat při ní vazby na Francii, jejíž diplomatická váha může v Bruselu prosazení našich zájmů, které máme v energetice s Paříží společné, velmi výrazně pomoci.
Je úplně jedno, co si Francouzi myslí o nás a co my o nich. Oni jsou pragmatici, kteří velmi dobře chápou své zájmy. U energetiky a minimalizace dopadů GND je máme společné. Petr Fiala by si měl co nejdříve najít svého šerpu pro vztahy s Paříží. Stejně jako si je už teď hledá byznys. Jako v mnoha jiných věcech tady šel daleko před dobou miliardář Daniel Křetínský, který svou francouzskou základnu včetně médií začal budovat již před lety. Jeden z těch zásadních rozhovorů francouzský prezident Emmanuel Macron poskytl měsíčníku ELLE z Křetínského francouzské skupiny.
00:02
