Emil Hácha – prezident s podivuhodně nešťastným osudem

Emil Hácha byl v čase svého zvolení prezidentem republiky před osmdesáti lety, 30. listopadu 1938, prezidentem Nejvyššího správního soudu. Nominaci do čela státu chápal jako nutnou oběť ohrožené vlasti. Jeho tragický osud ukončila smrt v nemocnici pankrácké věznice v červnu 1945.

Hácha se narodil v červenci 1872 v Trhových Svinech na Českobudějovicku do rodiny berního úředníka. Coby nadaný a pilný student absolvoval budějovické gymnázium a vystudoval práva na pražské univerzitě. Ještě za Rakouska-Uherska získal cenné zkušenosti v právnické oblasti a za první světové války se stal dvorním radou Správního soudního dvora ve Vídni.

Po vyhlášení Republiky Československé poskytl jako uznávaný právní odborník služby nově vzniklému státu a uplatnil se při budování soudního systému. Spolu s Ferdinandem Pantůčkem stál u zrodu Nejvyššího správního soudu, jehož byl od roku 1918 členem. Hácha byl expertem na anglosaské právo, které přednášel na Univerzitě Karlově. Byl také znalcem anglické literatury, se svým bratrem například přeložil známý humoristický román Jeroma Klapky Jeroma Tři muži ve člunu.

Přelomový rok 1938

Rok 1938 byl pro Háchu přelomový. V osobním životě ho výrazně poznamenala smrt jeho ženy Marie. Velká změna pak přišla především po abdikaci Edvarda Beneše po přijetí mnichovské dohody a ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi. Emil Hácha pak po těchto událostech a na nátlak svého okolí přijal prezidentskou funkci. Pro jeho zvolení hrála roli mimo jiné Háchova dosavadní neutralita. 

Čtrnáctého března 1939 dorazil Hácha do Berlína, hlavní jednání s Hitlerem začalo až po půlnoci 15. března. Po úvodním prohlášení Háchy, který se snažil nastolit téma Slovenska, si slovo vzal Hitler a Háchovi stručně oznámil, že ráno v šest hodin překročí německé vojsko české hranice a případný odpor bude „brutálně všemi prostředky potlačen“. Pokud však Hácha pomůže uklidnit situaci, udělil by Hitler Čechům „jistou dávku národní svobody“. Hácha sice namítal, že nemá prostředky, jak v tak krátké době ovlivnit odpor obyvatelstva, ale dostal k dispozici telefon, aby alespoň informoval vládu a zajistil kapitulaci armády.

Poté mu bylo předloženo memorandum, kterým chtěl Hitler dokázat, že vstup vojsk není agresí, ale výsledkem dohody. Hácha s podpisem váhal, přestože byl pod silným tlakem a dokonce dostal i srdeční záchvat. Nakonec však ustoupil a podepsal dokument, v němž „v zájmu uklidnění vkládá s plnou důvěrou osudy českého národa a české země do rukou vůdce Německé říše.“ Okupace začala podle plánu v šest hodin a během dne vojska nacistického Německa obsadila české země. Zároveň byla vyhlášena samostatná a nezávislá Podkarpatská Rus.

Nástup Heydricha 

Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy v září 1941 a zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše se Hácha dostal pod větší tlak okupantů. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora v roce 1942, terorizování českého národa i osobních nátlacích ze strany nacistů se začal zhoršovat prezidentův zdravotní i duševní stav. Toho nacisté využili a zobrazovali Háchu jako symbol propagovaného „protektorátního vlastenectví v rámci Německé říše“. V rozhlasovém projevu z 30. května 1942 prezident ostře odsoudil jak atentát, tak i činnost Benešovy exilové vlády.

Když se ale Háchovo zdraví kvůli postupující arteriosklerióze prudce zhoršovalo, klesal zájem nacistů o něj. Ztratil tak nejen důvěru domácího odboje a londýnské exilové vlády, ale i okupantů. 

Po osvobození byl pak Hácha zatčen na lánském zámku a převezen do pankrácké vězeňské nemocnice, kde 27. června 1945 zemřel. 

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Nejsme žádní technokraté, náš výzkum pomáhá lidstvu, říká děkan z ČVUT