Řítíme se do prázdna. Společnost je přecitlivělá, lidé žijí v zběsilém tempu
ROZHOVOR S PSYCHIATREM FUCHSEM
S Thomasem Fuchsem se setkávám prostřednictvím Zoomu. Rukou si tedy nepotřeseme. Podle heidelberského filozofa a psychiatra nejde o zanedbatelnou změnu v naší komunikaci. Je totiž fakt, že člověk nemá tělo, člověk je svým tělem. Štěstí proto můžeme zakusit jen jako tělesné bytosti, které ctí své hranice.
Thomas Fuchs poukazuje na to, že naše hranice jsou místem naplnění. Proto je nutné bránit lidskou bytost před transhumanistickými vylepšeními, tedy před pokusem vylepšovat člověka pomocí moderních technologií. Optimalizovaný člověk by byl inteligentnější, rychlejší, žil by podstatně déle, dokonce by snad byl i nesmrtelný. Přesto by takový člověk podle heidelberského psychiatra nebyl šťastný. Právě naopak, neštěstí je součástí perfekcionismu.
Ve své práci zdůrazňujete propojení psychiatrie a humanitních věd a kritizujete scientistický pohled na psychiatrii jako na neurovědu. Britští vědci nedávno publikovali v časopisu Molecular Psychiatry přehledový článek, který poukazuje na to, jak chatrný je předpoklad, že deprese je vyvolaná nedostatkem serotoninu v mozku. Je i taková studie pro vás signálem, že jste na správné cestě?
Předpoklad, že příčinou deprese je nedostatek serotoninu, byl vždy pochybný, dokonce bych řekl, že byl od začátku zjevně mylný. Skutečnost, že podáváme antidepresiva, která zasahují do hladiny serotoninu nebo jiných metabolických procesů, přece nedokazuje, že deprese je způsobena nerovnováhou v mozku. Ostatně jestliže zvýšíme koncentraci serotoninu v synapsích, mozek na to odpovídá sníženou citlivostí na serotonin, takže se dokonce stává, že po užití antidepresiv ze skupiny SSRI lze zaznamenat pokles serotoninu v určitých oblastech mozku. My zkrátka nevíme, proč antidepresiva v některých případech skutečně vedou k ústupu deprese. Dosud neexistuje přesvědčivý model.
Jsou dnešní lidé vyčerpanější než ti v dřívějších dobách? Nebo je snad vyhoření jen záminkou, kterou nám společnost nabízí, abychom se stáhli do ústraní?
V naší společnosti existuje ohromující sklon k přecitlivělosti. Neustále se sledujeme, registrujeme nejmenší změny našeho stavu. Podívejte se, jak se třeba stravujeme, co kolem toho děláme za cavyky. I v tzv. politice identity se ohleduplnost k menšinám mění v přecitlivělost. Stručně řečeno: špatně snášíme nevyhnutelné nástrahy života, to se mi jeví jako neoddiskutovatelné. A to vše je symptom extrémní přecitlivělosti...
... která vlastně vyčerpává...
Ano, citlivost je vyčerpávající. S tématem přecitlivělosti se setkáváme již v závěru devatenáctého století. Tehdy se jí říkalo neurastenie. Takže ona to není novinka, je to topos kulturních studií: tušilo se, že moderní vývoj ústí v nebývalou citlivost, ve vyčerpání. Tzv. burn-out syndrom proto není žádná novinka. Změnil se jen název. Žijeme ve společnosti, v níž se jednotlivci obtížně vyrovnávají s odporem, s nesnázemi, s omezeními. Je dnes skutečně snadné „vypomoct“ si diagnózou, a to i v situaci, kdy si člověk říká: „Ano, situace je těžká, ale on by to zvládl. Jen kdyby se trochu snažil…“ Pojmy jako trauma, vyhoření, vyčerpání se používají inflačně a jsou známkou toho, že skutečně žijeme ve společnosti přecitlivělosti. Obzvlášť mladí lidé se rychle prohlašují za oběti, rychleji, než by měli.
Ale přesto máte za to, že množství vyčerpaných lidí nesouvisí jen s citlivostí, jestli správně chápu…
Ano, musíme vzít v úvahu i druhou stranu. Jsme skutečně konfrontovaní s nárůstem požadavků. Ilustruji to na oblasti, kterou znám obzvlášť dobře. V posledních třech desetiletích dosáhly pracovní procesy v nemocnicích stupně zhutnění, který by byl před třiceti lety nepředstavitelný. Zejména díky digitalizaci, zrychlení komunikace a ekonomizaci dochází na klinikách ke stále většímu zhutňování práce. Dnes je stěží možné se pacientovi věnovat tak, jak by potřeboval, a třeba si s ním dát kávu, popovídat si o věcech, které ho trápí. Práce se nesmírně zrychlila a vede k nemocem z přetížení.
Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.
