V průmyslu se inflace už blíží 10 %

ÚHEL POHLEDU: Je inflace a inflace. Běžní lidé jsou nejčastěji konfrontováni s takzvanou inflací spotřebitelskou. Tedy s rostoucími cenami zboží a služeb pro koncové zákazníky. Pro podniky ale většinou je podstatnější takzvaná inflace cen průmyslových výrobců. Neboli takzvaný PPI index. Zatímco spotřebitelská inflace se v ČR blíží už 5 procentům, inflace průmyslová se v ČR blíží procentům deseti.

Zatím tedy ceny na začátku výrobního řetězce dál neustále zrychlují tempo svého růstu. To znamená do příštích měsíců další důvod pro zrychlování i spotřebitelské inflace, která se od té průmyslové v podstatě s určitým zpožděním odvíjí.

Konkrétně ceny průmyslových výrobců v září meziměsíčně vzrostly o 0,7 % a meziročně se v září zvýšily o 9,9 %. Ještě v srpnu to bylo „jen“ o 9,3 %. To nemá v posledních letech obdoby.

Při hodnocení podle hlavních průmyslových skupin vzrostly především ceny meziproduktů o 19,8 % a energií o 11,6 %. Nejvíc vzrostly ceny v odvětví koksu a rafinovaných ropných produktů. Skokový růst burzovních cen komodit se ve statistice projevuje naplno. Rozhodně se netýká jen ropných produktů. Také ceny obecných kovů a kovodělných výrobků byly vyšší o 28,1 % a chemických látek a výrobků o 39,1 %. Ceny dřeva, papíru a tisku vzrostly o 24,7 %, z toho konkrétně dřeva rozřezaného a hoblovaného o 77,7 %. A tak bychom mohli pokračovat po dalších skupinách produktů.

Také ceny zemědělských výrobců se v září meziměsíčně zvýšily, a to o 1,2 %. Meziročně byly vyšší o 8,4 % (v srpnu o 7,9 %). Rozhodně tedy skokově nerostou jen ceny v průmyslu. A do třetice ceny stavebních prací se dle odhadů meziměsíčně zvýšily o 0,6 %. Meziročně narostly o 6,8 % (v srpnu o 6,6 %). Navíc stavebnictví dál chybí pracovní síly. To ale není hlavní důvod zdražení. Ten leží jinde: Samotné ceny materiálů a výrobků spotřebovávaných ve stavebnictví byly vyšší o 16,5 %. Nedostupnost samozřejmě tlačí ceny materiálů razantně nahoru.

To právě tady konečně bez maskování vidíme důsledek dlouholetého tisku peněz, který jsme ještě přednedávnem mohli pozorovat „jen“ v cenách realit a cenných papírů. Teď teprve se začíná demaskovat polopatičtější formou. Růst v takové výši ceny meziročně zaznamenaly naposledy v březnu roku 1993. Jenomže to jsme ještě čelili důsledkům cenové liberalizace a transformace ekonomiky z centrálně řízené na tržní.

Náhoda? Ne tak docela. Svým způsobem – jen s malou nadsázkou řečeno – právě procházíme procesem opačným, totiž plíživému přechodu tržní ekonomiky na centrálně řízenou. Už zase tu máme centrální dohled, který „řeší“ drahé ceny energií. Vezmeme-li v úvahu, že drahé energie jsou jednoznačným důsledkem předešlých bruselských řešení evropského energetického mixu, vzbuzuje to lehké obavy. Tím spíš, že oním „řešením“ má být společný nákup chybějícího plynu. Pokud na toto „řešení“ dojde, je vysoce pravděpodobné, že situace bude vyřešena v podobě prohloubení nedostatku zásob ve střední Evropě. A protože plyn bude do značné míry substituován ropou, povede to také k nedostatku neboli růstu cen pohonných hmot.

Ceny zřejmě budou „centrálně řešeny“ i u nás. Lidovecký předseda Marian Jurečka coby pravděpodobný ministr příští vlády by se také zaměřil na skokový růst cen energií. Za dlouhodobé opatření označil systém, který by „navracel“ miliardy odvedené na emisních povolenkách zpět do tuzemských firem a domácností. Spolu s tím by spustil dotační program ekologické výroby a uchovávání energie.
Jako kdybychom se pořád dokolečka dokola honili neproduktivně jak pes za svým ocasem, opakujeme ty stejné fráze… a pointa uniká. Energie jsou drahé, protože jsme odstřelili tradiční zdroje a nenahradili je v plné výši zelenými. A ty zelené, které jsme v nedostatečné míře postavili, jednak nestačí, jednak jsou nestabilní a nespolehlivé, závislé na rozmarech počasí, a drahé. Takže co se asi stane, když spustíme dotační program ekologické výroby? Zdraží energie a bude jich míň!

To je zkrátka ekonomický zákon, učí se v druhém semestru na vysoké ekonomické škole, že dotace snižují kvantum a zvyšují cenu. Fyzikální a matematické a ekonomické zákony se nedají podvést. Ani tím, že jim někdo nerozumí, se z nich nevyvlékneme.
Inflaci svět čelí proto, že se v předchozích zhruba třinácti letech choval velmi naivně a ekonomicky hloupě. Inflace je zákonitost, důsledek předešlého dlouhého řetězce chybných rozhodnutí a státních intervencí. Snažit se zastavit cenový růst dalšími intervencemi je jako snažit se naplnit cedník tím, že v něm uděláme víc děr.