Kterákoliv příprava nemusí přežít první kontakt s dětmi, tvrdí „učitel učitelů“ Dylan Wiliam
Dylan Wiliam v Praze
Nové
Foto: Jan Zatorsky
Opravit písemku, zapsat známku a hotovo. Přesně tento úsporný způsob hodnocení žáků odmítá známý pedagog a akademik zabývající se vzděláváním Dylan Wiliam. Propagátor takzvaného formativního hodnocení, které pomáhá učitelům udělat důležitá rozhodnutí ve výuce, přijel do Prahy poradit českým učitelům jak vzdělávat. Tuzemské pedagogy vystavil i situacím, v nichž se mohli cítit jako jejich studenti.
Učit má ten, kdo má rád děti. Učení je změna v dlouhodobé paměti. Lepší, když žák odpoví špatně než vůbec. Vyvolávat jen ty, co se hlásí, nemá smysl. Děti se mají cítit ve škole dobře, a to je úkol učitelů. I taková pravidla vzdělávání prosazuje Dylan Wiliam. Jeho interaktivní workshop navštívilo v úterý v Praze na 160 pedagogů, zástupců pedagogických fakult, ministerstva školství i školní inspekce. S těmi přijel Dylan sdílet strasti i slasti pedagogického povolání.
„Učit je těžké. Každý z nás může občas selhat. Nepřijel jsem vás hodnotit, přijel jsem vás obohatit. Žádný učitel nemůže říct, že už pro dítě udělal všechno, vždycky lze udělat něco navíc. Nebojte se svých selhání, ale musíte si vždy položit otázku, co ještě můžete udělat,” uvedl v úterý Dylan Wiliam, kterého do Prahy pozvala Nadace Martina Romana.
Co si čeští učitelé z jeho workshopu odnesli, jsou základní techniky formativního hodnocení. To pomáhá učitelům udělat důležitá rozhodnutí ve výuce. Jedná se o soubor technik a strategií, mezi něž patří dobře určit cíl učení v hodině, povědomí učitele o stavu pochopení látky žáky, zpětná vazba pro žáky od učitele a zapojení ostatních studentů coby zdrojů učení. Mezi techniky patří i spolupráce učitele a žáka, vedoucí k poznání, a sdílení chyb i správných úsudků, hodnocení má prostě být k něčemu.
Dylan Wiliam v úterý ukázal českým učitelům zásady této metody v praxi. Nechal je ve skupinkách prodiskutovat konkrétní otázku a až poté, co ji probrali v menším kroužku, některé z nich nechal říct svůj názor nahlas a přede všemi. Tím se měli zbavit stresu a v klidu mohli kolegy odsouhlasený názor projevit úplně stejně jako žáci ve třídě. Mezi další techniky, které Wiliam v praxi předvedl, patřilo náhodné vyvolávání. Učitelé totiž dle něj dělají chybu, pokud vyvolávají pouze ty, kteří se hlásí. Zapojit je třeba všechny, proto i všichni pedagogové, účastníci workshopu, hlasovali pro dle jejich úsudku správné odpovědi na Wiliamovy dotazy.
‚Hodnocení známkami učitelům už nestačí‘
Aplikovat formativní hodnocení lze nicméně různými styly a už nyní tak řada pedagogů instinktivně činí. „Učitelé tak učí sami od sebe, nebo se přidávají celé školy a k formativnímu hodnocení je veden celý pedagogický sbor,“ uvedla účastnice Wiliamova workshopu Veronika Laufková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. „Formativní hodnocení je o cestě k poznání a pracování s chybou i úspěchem. Myslím ale, že jej lze provádět různě,” potvrdila další z účastnic Wiliamova workshopu a pedagožka z Prahy 13.
Podle Dylana Wiliama také nemá smysl plánovat hodiny dopředu. „Žádné osnovy nepřežijí první kontakt s dětmi, musíme připravovat své hodiny tak, že budeme schopni v průběhu hodiny zjišťovat, jak děti látce rozumí. Pokud nerozumí, přizpůsobíme tomu průběh hodiny,“ řekl Wiliam. Zdůraznil i důležitost dlouhodobé paměti. „Pokud studenti znají látku teď, neznamená to, že ji budou ovládat za šest týdnů,“ upozornil Dylan.
Odstranění klasického známkování ale formativní hodnocení nepředpokládá. „Formativní hodnocení vychází z toho, že se učitelé rozhodnout učit jinak, hodnocení známkami jim nestačí. Hodnocení jedna až pět nestačí pojmout, co se dítě naučilo,“ uvedla Veronika Laufková, která se zabývala formativním hodnocením v disertační práci, a patří tak mezi přední odborníky na dané téma v Česku. Odstranit klasické jedničky až pětky ale dle ní není třeba, učitelé, žáci i rodiče to potřebují.
Wiliamovo stěžejní dílo o formativním hodnocení vyšlo i v češtině. Nese název Zavádění formativního hodnocení. V České republice přednášel v úterý poprvé.
