Hypermarket bez pokladny, Maďarsko na pranýři a Stará Boleslav bez kostelů

Hlavním tématem nového čísla Týdeníku Echo je „hypermarket bez pokladny“. Tak se jmenuje článek Lenky Zlámalové začínající slovy: „Západní společnost rozkládá falešná představa věcí a služeb, které vytvářejí dojem, že jsou zadarmo.“

„Lidé získávají čím dál silnější pocit, že na ně mají nárok. Že je prostě dostanou a nic za to nemusí zaplatit. Berou je čím dál automatičtěji jako samozřejmost. Ztrácí se zásadní smysl, že všechno má svou hodnotu, cenu – a ta se za získání určité věci nebo požitku musí zaplatit. Bez toho se k ní člověk úplně nedostane.“ Řeč je tu nejen o Googlu a Facebooku, ale také o bezplatném zdravotnictví nebo školství. „Západ má nejvyšší čas začít střízlivět z iluzí, že je něco zadarmo,“ uzavírá svůj text autorka.

Podívat se na každodenní realitu jižního souseda Slovenské republiky vyrazila Lucie Sulovská. „Je v Maďarsku opravdu všechno špatně?“ ptá se titulkem svého článku autorka, majíc na mysli verdikt Evropského parlamentu o tom, že praktická politika Viktora Orbána ohrožuje evropské hodnoty. A na sugestivní otázku poctivě hledá odpověď.

Na kratší výlet se vypravil před svátkem svatého Václava Jiří Peňás. Jeho cílem byla Stará Boleslav. Z úst tamního probošta Libora Bulína slyšel: „Zavřená je Panna Maria a teď ještě zavřu Svatého Václava. Takže dva hlavní kostely budou v Boleslavi zavřené, a to může někoho třeba i naštvat. Jenomže ono je to buď, nebo nikdy.“ Podařilo se mu totiž získat grant, „nějakých 117 milionů, pak to půjde na opravu Svatého Václava. Když to necháme teď být, bude to stát za pár let mnohem víc.“

„Pak jsem pana probošta požádal,“ píše v závěru autor, „jestli bychom se mohli jít podívat do kostelů: v Panně Marii bychom nic neviděli, tam je jenom lešení, ve Svatém Václavu zatím není, ale brzy bude. Vešli jsme do něj, kolem portálu, z něhož prý Karel IV. seškrabával pro svou sbírku ostatků krev svatého Václava, která tam těch čtyři sta let vydržela. Tomu jsme se trochu pousmáli, ale nevyloučili, že to třeba krev být mohla.“

V čísle jsou dále dva rozhovory (s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou a s kurátorkou velké pražské výstavy Františka Kupky Annou Pravdovou), studie Petra Holuba o Mnichovu 1938, pravidelné rubriky a také šestnáctistránková příloha Investice do umění.