Týdeník Echo: Otazníky nad Vrběticemi, homo hygienicus a předobraz Járy Cimrmana

Obálka, editorial šéfredaktora Dalibora Balšínka, články Ondřeje Šmigola a europoslance Alexandra Vondry a Salon Týdeníku Echo s bezpečnostními experty jsou v novém čísle věnovány kauze Vrbětice, která otřásla českou domácí i zahraniční politikou. Vedle toho je ovšem na dalších stránkách řada textů, které by neměly zůstat ve stínu nejchytlavější události těchto dní.

O zrození člověka zvaného homo hygienicus hovoří Daniel Kaiser s německým antropologem Matthiasem Burchardtem. Podtitulek rozhovoru je výmluvný: O erozi základních práv a vůbec lidství. Na zapomenutého podivína Jakuba Hrona Metánovského si sto let po jeho smrti vzpomněl Tomáš Čechtický a s hercem Tomášem Hanákem si o cestování, putování a toulkách povídá David Macháček ve dvanáctistránkové příloze Výlety. Výpravu do Středočeského kraje podnikl neúnavný poutník Jiří Peňás, zatímco Ondřej Štindl soustředěně poslouchal v klidu domova sedm nových desek s hudbou různých žánrů.

„Musím říct,“ píše Alexandr Vondra, „že – navzdory prvotnímu šoku – považuji informace, které poskytly médiím české bezpečnostní složky i specializované servery, za věrohodné. Ve vazbě na skladování munice a její export skrze bulharského prostředníka pro Ukrajinu, která po anexi Krymu a okupaci Donbasu čelila a doteď čelí existenční hybridní válce ze strany Ruska, dávají logiku. Zdá se, že naše bezpečnostní síly odvedly kvalitní práci. Využily informací ze zahraničí, ale nemyslím si, že by se staly obětí hry cizích služeb, jak dovozují různí konspirátoři. Záležitost nelze ani odbýt cynickým argumentem, že podobné záškodnické akce dělají také Izraelci, Američané nebo Francouzi. Přinejmenším proto, že ti je neprovádějí na našem území a neumírají přitom naši lidé.“

„Je holé přežití jedinou hodnotou?“ ptá se Matthias Burchardt uvažující o pandemii čínského koronaviru. A pokračuje: „Jaký smysl dává holé přežívání v hygienickém režimu, pokud jsou vypnuty ostatní aspekty života, jako je například kvalita dobrého společenství, demokratické procesy, nakonec i právní stát? Zadruhé žádný návrat ke starému normálu stejně nebude. Traumatizace společnosti, ztráty v kultuře, ale hlavně hospodářské deformace a společenské trhliny vyústí do zničeného světa. Pociťuji velké obavy, jestli se náš poničený svět bude ještě někdy moci zhojit. Mám dojem, že hlavně západní kultury se po koroně probudí v troskách svých dosavadních forem.“

A co je to umba žijby? Jakub Hron Metánovský, jenž byl jedním z předobrazů fiktivního Járy Cimrmana, tak přejmenoval umění života. Vůbec si vytvořil vlastní slovník, jímž jako středoškolský profesor bavil i děsil své kolegy a studenty. Byla to značně bizarní figura. Jakou asi musel budit pozornost, když po šedesátce začal studovat medicínu! „Studium bral velmi vážně, připomíná Tomáš Čechtický, „a dotáhl to k úspěšnému složení prvního rigoróza (k získání titulu MUDr. tehdy vedly tři rigorózní zkoušky). U druhého z patologie však ztroskotal a profesor Jaroslav Hlava ho pokáral: Bohužel jste nevěděl nic z toho, nač jsem se vás ptal. Hron údajně odvětil: Pane zpytáku, vy jste se mě bohužel také neptal na to, co vím! Ještě v šestašedesáti nastoupil na práva, kde pobyl dalších sedm semestrů, ale v roce 1910 studia definitivně opustil a vrátil se do rodného Metánova.“

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku.