Nemá cenu vyhlížet Národní frontu proti Babišovi

Co nového u demokratické opozice, která oponuje oligarchovi a jeho hnutí ANO? Na první pohled dosáhla ta demokratická opozice minulý týden několika vlastních gólů. Ve dnech, kdy agendu měly tvořit výlučně audit Evropské komise a obnovené trestní řízení kvůli dotačnímu podvodu na Čapím hnízdě, rozjela prý opozice bratrovražedné přestřelky. Piráti naznačují Miroslavu Kalouskovi, aby odešel z politiky, jinak že jeho TOP 09 zaslouží zánik. Kalousek místopředsedovi Pirátů Jakubu Michálkovi, který byl autorem oné úvahy, vzkazuje, že je tupec. Lidovečtí politici hned připomněli, jak je Kalousek při zakládání topky kádrově vytuneloval a ODS vytuneloval ještě víc. Vůči té se Piráti vyhrazují odjakživa, teď to jejich poslankyně Olga Richterová oživila. Výsledkem je dojem pytle blech, do kterého někdo zvenku uhodil holí. A jak dovozují někteří komentátoři, při neschopnosti se domluvit a potlačit ega – to se kupodivu vyčítá zhruba všem stejně, i lídrovi STAN Vítu Rakušanovi, ačkoliv už v létě ohlásil, že on by se pro vyšší dobro upozadil – tu Babiše budeme mít do nevidím.

Věci jsou ale o něco jednodušší, než se zdají. Vyhlídky na jednotnou frontu tzv. Demokratického bloku proti ANO nebyly nikdy skvělé. Demokratický blok není sám o sobě útvar, který se ustavil s dlouhodobým cílem jít do příštích sněmovních voleb na jedné kandidátce (byť mu to z konkurenčních důvodů podsouvá Václav Klaus ml.), vznikl kvůli společnému vystupování ve sněmovně, když pro to uzraje situace.

Kdyby byly předčasné volby vypsány před měsícem, dnes nebo za měsíc, podle zákulisních informací budou ve hře dvě základní varianty: buď ODS, KDU-ČSL a STAN v koalici a Piráti samostatně, nebo ODS s lidovci a Piráti se STANem. Topce se buď podaří vklínit do konzervativního modročerného bloku, nebo kdyby Piráti neprojevili zájem, ke STANu. Klíčové je, že ve hře není a nebyla široká formace, jež by se rozprostírala od Pirátů nalevo po ODS napravo. Národní fronta by nepomohla nikomu, spojení typu ODS–KDU dávají při platné variantě poměrného volebního systému hluboký smysl. Výsledky jako před dvěma lety, kdy tři strany (lidovci, TOP 09, STAN) získaly všechny těsně nad pět procent, a tím pádem asi o polovinu méně poslanců, než by měly v čistém poměrném systému, by nikdo, komu jde o odstavení Babiše, neměl podruhé riskovat.

A proč se politici napříč demokratickým blokem hašteří? Tím zásadním důvodem jsou malé odstupy v  preferencích. Politici stejně jako my voliči a pozorovatelé byli léta zvyklí na rozložení, kdy je napravo od středu jedna hodně silná strana a několik o řád menších. Nová situace mate i je. Dlouho byla tou dominantní stranou ODS, které se ale po poklesu nastartovaném už za Mirka Topolánka a protaženém Petrem Nečasem nepodařilo zmátožit. To není vina jen matného Petra Fialy nebo médií, která tuto samozřejmost sem a tam konstatují. V horních patrech současné ODS převažuje šeď, čest výjimkám. V dohledné době se nic nezmění. Už v lednu čeká ODS volební kongres, Fiala nemá protikandidáta, to už by se dávno nějaký musel aspoň rýsovat, neřkuli přihlásit.

Ale pod Petrem Fialou modří ještě nikdy nepřekonali v preferencích 15 procent. Včera od Kantaru dostali 14,5 bodu, což je pravda mírné zlepšení. Je to současně první průzkum od skutečně renomované agentury, který do sněmovny posílá i Klausovu Trikolóru – a hned s 6,5 procenty. Vyloučení Klause mladšího letos na jaře byl od Fialovy ODS zatím jediný tah, kterým se jí podařilo vyvolat aspoň nějakou emoci. Teď už ale i v centrále ODS počítám začíná být jasné, že to byla katastrofální chyba, z níž by se jednou mohl radovat kdo? Ano, Babiš.

Další texty Daniela Kaisera čtěte zde.