„Lidi vážně nezajímá, z čeho vznikla inflace. Levnější elektřinu musíme dopřát všem“

Vysoké ceny energií se dávno nejeví jako problém jen těch nejchudších obyvatel. Vláda by proto měla přestat rozdělovat společnost a levnější elektřinu nabídnout legální cestou přes její výkup od výrobců všem lidem, říká v rozhovoru pro deník Echo24 někdejší šéf ČEZ Jaroslav Míl. Pokud podle něj budeme postupovat rychle, zřízení státního obchodníka s energiemi by domácnostem i firmám mohlo snížit zálohy na elektřinu už letos na podzim. Výrazné zlevnění energií je navíc cestou, jak zastavit prudkou inflaci.

Vláda potvrdila, že je ve hře vznik státního obchodníka s energiemi. Firmy, která plně patří státu, a která by nakupovala a prodávala elektřinu za netržní, tedy nižší cenu. Vy o vykupování elektřiny státem mluvíte delší dobu, co tedy na tento plán říkáte?

Vznik státního obchodníka byl schválen platnou legislativou, proto diskuse o tom, zda tento plán má nebo nemá být realizován, není relevantní. Ustanovením státního obchodníka zajistíte levnější elektřinu způsobem, který je stoprocentně v souladu s evropským právem, nepoškodí ani nijak neohrozí naše vztahy s Německem a zajistí tak co nejrychlejší zlevnění elektřiny spotřebitelů. Tedy domácnostem a firmám. Pokud budeme postupovat rychle, tak může ještě v tomto roce dojít ke snižování záloh. Navíc by to byl model, který stabilizuje rozvojové plány ČEZ a v žádném případě by nepoškodil minoritní akcionáře.

Státní obchodník může udělat smlouvu například s ČEZ, a to na část jeho výroby, nemusíme vykupovat vše. Nezapomeňme, že všechnu elektrickou energii nelze vyvést. Stát prostřednictvím svého obchodníka nabídne společnosti ČEZ dlouhodobou smlouvu dávající jistotu pro jeho další příjmy a rozvoj. Například s výnosem obdobným obnovitelným zdrojům či distribučním firmám. Navíc zbaví například ČEZ rizika ztrát na burze v Lipsku a povinnosti vkládat na zajištění svých obchodů desítky miliard korun.

Stát by tedy měl úplně přestat obchodovat s elektřinou na lipské burze?

Nemáme za povinnost obchodovat na burze v Lipsku, a pokud by stát chtěl, může v zájmu udržení dobrých vztahů s Německem elektřinu klidně dále obchodovat na lipské burze. Nicméně výnos by přenesl formou bonusu do faktur všem spotřebitelům. Tak je to koncipováno ve schváleném zákoně o Opatřeních k přechodu k nízkoemisní energetice. Alfou omegou tohoto návrhu je naplnit cíl, kterým je zastavení a následně snížení růst inflace. Musíme na trh vyslat razantní signál, že není důvod zdražovat. A to je možné jen přes výrazné zlevnění elektřiny.

V momentě, kdy k tomu dojde, se omezí výmluvy o tom, co všechno je nutné zdražovat. Pokud tento signál nevyšleme, inflace se v dohledné době nesníží. Ve spojení s jakýmkoliv šokem zvenku, ať už je to pokles ekonomiky v Německu nebo zhoršení konfliktu na Ukrajině a další zdražení plynu, nám vzniká extrémní problém a hrozba rychlého pádu do recese. Lidi nebudou chtít řešit co bylo příčinou, zda se jedná o poptávkovou inflaci či nákladovou, budou naštvaní na toho, kdo vládne právě teď.

Vznik státního obchodníka souvisí s nabídkou Pavla Tykače, od kterého by vláda elektřinu mimo burzu vykoupila. Poté by ale stát rozhodl, jakým domácnostem, tedy asi těm nejohroženějším, by tuto levnější elektřinu nabídl. Nemluvíme tu tedy o tom, že by z toho těžili všichni.

Myšlenka těchto ohrožených, chráněných zákazníků je komplikovaná a neřeší nejen část běžných zákazníků, ale především průmysl, služby, stravovací zařízení, potravinářské výrobny, stavebnictví a tak dále. Potřebujeme pomoci všem, protože elektřina je drahá pro všechny. Elektřina společně s plynem je základním vstupem pro fungování jejich provozu. To nemluvím o sklářských provozech, strojírenském průmyslu, kolejové dopravě nebo zdravotnictví.

Ministr průmyslu Síkela ale zároveň přišel s tzv. úsporným tarifem pro všechny domácnosti. Stát by tedy garantoval všem domácnostem do určité spotřeby dodávky energií za nižší cenu. To je ohledně cen energií první plošné opatření.

Jakýkoli speciální tarif je další zbytečně komplikovaná administrativa. Levnější elektřinu přeci můžeme dát všem, bez ohledu na nějaký limit spotřeby. Elektřina je nyní stejně natolik drahá, že lidé šetří. Copak to znamená, že pokud má někdo vysokou spotřebu energií, je bohatý? Copak si někdo nechává vyhřívat bazén v momentě, kdy platí za elektřinu tolik, co teď platí? Opět jsme ale u toho, že cílem by mělo být snížení inflace.

Je to tedy podle vás scestné opatření?

Je zbytečné. Nerozumím tomu, proč nevyužijeme té výhody, že v České republice vyrábíme elektřinu levně a můžeme ji legální cestou lidem nabídnout. To, co podle vašich informací ministerstvo průmyslu navrhuje, není odstraňování příčin vysokých cen, ale další přerozdělování. Proč administrativně vybírat jen určité skupiny? Nechtěli jsme přeci rozdělovat společnost, ale tímto návrhem ji opět rozdělujeme.

To jsme u toho, že podle vás by vláda stejně jako například ve Francii či Španělsku měla přistoupit k tomu, aby se cena elektřiny regulovala a odvíjela se od nákladů našeho výrobního energetického mixu. Říkáte, že díky tomu by lidé mohli platit nižší zálohy už letos na podzim. Proč se tedy tomu vláda brání?

Podle mě nenavrhují regulaci, ale jiný model organizace trhu. A nejde jen o tyto země, ale i Rumunsko, Itálii, Řecko. Podle mých informací se k návrhu připojily i další země. Přitom to, co navrhuji, je administrativně jednodušší, rychlejší, a navíc se to týká všech lidí i podniků, což je velmi důležité. Plus to je protiinflační opatření. Pořád je to lepší návrh než řešení uplatněné u obnovitelných zdrojů, které spočívá v regulovaném výnosu z podnikání a zdanění veškerých výnosů nad tuto výši. Pokud budeme dělat věci polovičatě, tak skončíme u regulace cen nebo postupu jako u obnovitelných zdrojů, tedy zdanění výnosů. Proti tomu by minoritní akcionáři nic nezmohli. Návrh, který jsem četl v médiích, tedy rozdělení ČEZ ceny elektřiny neřeší.

Vy jste zastáncem toho, aby se obchodní podoba ČEZu neměnila.

Nejsou známy detaily návrhu, ale nevidím žádný důvod, proč by se ČEZ měl dělit. Model, jaký byl vytvořen, byl úspěšný. Vyplácení akcionářů a stoprocentní ovládnutí výrobní části ČEZ státem není dobré řešení. Žijeme v představě, že rozdělíme ČEZ a vytvoříme státní firmu, která bude mít povoleno realizovat ekonomicky neefektivní projekty? Pokud si stát vezme uhelné, vodní a jaderné elektrárny a nechá v ČEZ distribuci a obchod, tak vytváříme model, který se již jednou neosvědčil. To nemluvím o tom, že by prezidentský kandidát Andrej Babiš okamžitě osočil vládu z pokračování privatizace z počátku devadesátých let. On tyto návrhy před čtyřmi lety zamítnul.

Jak by se tedy stát měl ve vztahu k ČEZ chovat?

Stát má přijít se strategií rozvoje, která využije stávajícího zisku k další rozvojovým plánům, a to na základě ekonomické efektivnosti daných projektů. Od výstavby závodu na baterie (již oznámený rozvojový plán ČEZ) po realizaci plynovodu z Polska, přes Moravu a do Rakouska, spoluúčast v nově budovaných terminálech, či zásobníků na plyn. Růst akcií je pro minoritní akcionáře dostatečným ziskem a na určitou dobu je ospravedlnitelné, a to hlavně v této době, vyplácet minimální či žádné dividendy. A to říkám jako minoritní akcionář. Rozumím tomu, že tu je hodně vlivných stakeholderů, kteří mají jiný zájem a vidí to jinak, ale vláda by měla vzít v úvahu co jsou její priority, zda nižší inflace a rozvoj celé ekonomiky či prosperita jednoho odvětví.

V každém případě by byl návrh na vyčlenění distribuce z ČEZ krokem, který by neudělali ani v rozvojové zemi. To by dokládalo, že jsme se nepoučili z prodeje vodárenských soustav, které poslední roky za nemalé náklady kupujeme zpátky. Zveřejnění celého záměru s očekávaným růstem akcií plus časová náročnost celé operace jej v podstatě odsouvá nejdříve na rok 2024 a rozdělení ČEZ proto s ideou snížení cen elektrické energie nesouvisí.