Zemanovi je úplně jedno, co říká vláda nebo nějaký Schapiro

Miloš Zeman se tedy nezúčastní vojenské přehlídky na Rudém náměstí. Přehlídku, na níž bude pochodovat patnáct tisíc vojáků (o 50 procent víc než v roce 2010) a bude k vidění dva tisíce kusů bojové techniky, si nechá ujít.

Mnozí jistě usoudí, že Zeman ustoupil tlaku vlády. Jiní pojmou podezření, že Zeman dal na radu svého poradce Hynka Kmoníčka. Ten by se rád stal velvyslancem ve Washingtonu a reputace toho, kdo vymlouvá prezidentovi jeho nejdivočejší zahraničněpolitické nápady, se mu asi může hodit. Jindřich Šídlo myslí, že Zeman dal na radu amerického velvyslance Schapira.

Já bych řekl, že Zemanovi je úplně jedno, co říká vláda nebo nějaký Schapiro. Že kdyby se mu na přehlídku opravdu chtělo, klidně by šel. Ale asi se podíval, s kým by na tribuně stál, a usoudil, že by tam byl jak kůl v plotě.

Ruská diplomacie a propaganda už dlouho živila naděje, že účast bude velkolepá, tedy aspoň vzhledem k existenci evropských a amerických sankcí. Nakonec se ukázalo, že si Rusové buď vymýšleli, anebo zafungovala efektivní zákulisní diplomacie. Z Evropy nakonec nepřijede skoro nikdo z těch, od nichž by se to dalo očekávat. Jak řecký premiér Tsipras, tak italský premiér Renzi si už návštěvu Moskvy odbyli dříve – možná právě proto, aby nemuseli řešit otázku účasti na přehlídce. Renzi si naplánoval návštěvu Moskvy na 5. března a náhoda tomu chtěla, že týden předtím byl zavražděn Boris Němcov. S tímto druhem příznačných, diplomaticky choulostivých náhod je ovšem dnes politik v Rusku nucen počítat. Kdo by si vsadil na to, že se do 9. května nestane nic podobného? Renzi aspoň položil kytici na místě Němcovovy vraždy.

Zvláštní společnost na tribuně

S kým by tedy Miloš Zeman stál na tribuně? Pouze z představiteli zemí pár snadno vymezitelných okruhů. Zaprvé s hlavami států bývalého SSSR – kromě Baltů samozřejmě a, pozor, Běloruska. Dále ze zemí tzv. BRICs a jim blízkých – Indie, Čína, Brazílie, Jižní Afrika… Z čerstvě spřáteleného Egypta. Také by mohl stát vedle „prezidentů“ Jižní Osetie a Abcházie, zemí, jež neuznává prakticky nikdo jiný než Rusko. Anebo vedle vůdců zemí přátel tak věrných, že uznávají i tu Abcházii, jako je Kuba a Severní Korea.

To neznamená, že z Evropy nikdo nepřijede. Dostaví se reprezentanti pár zemí, které pojí s Ruskem zvláštní historický a kulturní vztah: Kypr, Srbsko, Makedonie, Bosna a Hercegovina.

Zeman by tedy byl na tribuně jediným Evropanem ze země, kde se píše latinkou.

Jestliže, jak podtrhl prezidentův mluvčí, „jde o suverénní a nezávislé rozhodnutí prezidenta republiky,“ pak je to jasné: Zemanovi se tam prostě nechtělo.

Kvůli čemu se tedy odehrál ten několikadenní souboj, v němž každý politik, který to hodlá v české politice někam dotáhnout, přispěchal říct to svoje? Kvůli tomu, že máme proruského prezidenta? Určitě. Ale hlavně proto, že máme nedomyšlený prezidentský systém a prezidenta, který systematicky tlačí na všechny jeho ledabyle rozestavěné mantinely.

Zeman je vydán na milost vládě

Prezident je podle Ústavy stále součástí moci výkonné. Prezident má důležité pravomoci, kde se chová „suverénně a nezávisle“, ale jsou to zpravidla vždy jednotlivé kroky: jmenování soudců, velvyslanců, bankovní rady a podobně. Ale vládnout, to nemůže. A to nápad, aby vláda nehradila Zemanovu cestu do Moskvy, perfektně obnažil. Prezident přímo zvolený dvěma milióny sedmi sty tisíci občany – a musí si nechat od vlády schvalovat, že někam pojede, bude mít někoho s sebou a bude tam někde spát a něco jíst!

Ale je to tak. V Ústavě nikde nestojí ani tolik, že vláda je povinna prezidentovi v rozpočtu vyhradit dostatečné prostředky na výkon jeho pravomocí. Je vydán na milost a nemilost vládě a její politické úvaze. Všechny ty vznešené tituly – vrchní velitel ozbrojených sil, zastupuje stát navenek atd. – jsou podvázané zákonem nebo rozhodnutím vlády. Jistěže může jmenovat své velvyslance, ale ministerstvo zahraničí není ani povinno je přijmout do pracovního poměru. Jistěže může jezdit kam chce (v nejhorším za vlastní) a říkat si tam, co chce – vláda pak jen vydá suché prohlášení pro zahraniční partnery, že za formulaci zahraniční politiky zodpovídá ona.

Dřívější prezidenti dávali přednost tomu, že si meze svých pravomocí s vládou vyjasňovali v zákulisí. Ty pohrůžky, kdo kam pojede a kdo komu co nezaplatí, se odehrávaly za zavřenými dveřmi či spíš mlčky v hlavách aktérů. Zeman je jen vytáhl na veřejnost. Nedosáhl ničeho víc.