Marxisti ze Syrizy mluví v Řecku úplně jinak než v Evropě
ROZHOVOR s řeckým komentátorem
TÝDENÍK ECHO
1
Nová řecká vláda s marxistickou stranou Syriza hned po svém nástupu navenek zmírnila svoji radikální předvolební rétoriku a začala Evropské unii nabízet ústupky při vyjednávání o aténském dluhu. Pro domácí publikum ovšem zůstává na svých radikálních pozicích. I to je jeden z důvodů, proč Evropa Řekům nyní příliš nevěří. Martin Weiss o tom pro Týdeník Echo hovořil s reportérem a komentátorem řeckého deníku Kathimerini Janis Palaiologos, který je též autorem knihy Třináctý úkol Heraklův, popisující řeckou krizi.
Říkají řečtí ministři v Bruselu v angličtině totéž co doma v řečtině?
Ne. Myslím, že jedním z hlavních důvodů, proč existuje při jednáních takový problém důvěry, je, že Syriza bezprostředně po zvolení začala se zahraničními partnery mluvit umírněně a nabízet ústupky, zatímco doma se držela své agresivní, nekompromisní rétoriky. Takže se cizinci mohli ministra financí ptát: Pane Varufakisi, mám věřit vašemu dopisu, kde slibujete, že vláda nepodnikne žádné jednostranné kroky, anebo mám věřit vašemu premiérovi, který právě v řeckém parlamentu slíbil kroky, které lze považovat za jednostranné? Nepochybně udělají méně, než slibují, ale v dohledné době musí začít mluvit upřímněji i k řecké veřejnosti. Říkat, že dodrží všechny sliby a že vyjednávání byl triumf, to není na dlouho udržitelné. A už se v některých frakcích na levici strany projevuje odpor. Myslím, že některé frakce se od Syrizy odštěpí, protože na to nebudou mít žaludek. I kdyby se podařilo dohodnout snížení fiskálních cílů, tedy nižšího primárního přebytku, i tak bude třeba dělat dosti úspornou politiku.
Ale koalice a parlamentní většina vydrží…
Přijde na to. Levicová frakce tvoří přibližně pětinu poslanců Syrizy, skoro 30 lidí. Nemyslím, že by odešli všichni, ale kdyby jich odešla byť jen polovina, ztratí Syriza s Nezávislými Řeky většinu.
Proč je řecká společnost tak fixovaná na udržení eura? Přesahuje to bezprostřední ekonomické zájmy?
Určitě, vždyť z ekonomického hlediska jsme v posledních několika letech s eurem velké štěstí neudělali. V Řecku slyšíte řeči o tom, jak jsme jiní, protizápadní, protiameričtí a podobně. Ale ve skutečnosti jsme velmi hrdí na to, že jsme součástí evropského projektu, že patříme mezi vyspělé západní země. Odchod z eura by byla velká rána pro řeckou kolektivní psychiku.
Když už jste zmínil antiamerickou antikapitalistickou rétoriku: řada lidí na Západě je dost nepříjemně překvapena informacemi, jak úzce Syriza spolupracuje a spolupracovala s Putinovým režimem. Většina Řeků to přijímá jako normální?
Náklonnost k Rusku se neomezuje na krajní levici a pravici. Levice vidí v Rusku opačný pól vůči USA a cítí nostalgii po SSSR, pravice vnímá, že sdílíme pravoslavné náboženství. Někteří lidé ve vládě jsou velmi proruští, ale ti teď nerozhodují. Takže jestliže se Tsipras (nový řecký premiér – pozn. red.) staví proti evropské linii vůči Rusku, většina veřejnosti to vnímá pozitivně. Ale jde většinou o symbolické kroky, ne o skutečný obrat v řecké zahraniční politice. Je to částečně pro veřejnost a částečně jako páka při vyjednávání s Unií.
Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.
Co dál najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo:
Sněm politické divize Agrofertu byl bodem zlomu. Po něm už nikdo nemůže říct, že nevěděl, oč Andreji Babišovi jde. Čtěte článek Limity proměny země v Čechofert Lenky Zlámalové.
Téma Vladimíra Ševely Jak dlouho už jsme ve válce a dokdy tam budeme se věnuje třem konfliktům, které se ve světě za loňský rok rozhořely – na Ukrajině, Blízkém východě a severní Africe, a připravenosti české armády.
Pravidelná rubrika Salon pokračuje ve vojenské tematice. Pozvání do diskusního Salonu Týdeníku Echo přijali ředitel odboru obranné politiky ministerstva obrany Jan Jireš, redaktor Armádního technického magazínu Dušan Rovenský, sám bývalý voják se zkušeností z misí v Kuvajtu a Iráku, a Petr Nečas, který předtím, než se stal premiérem, byl dlouhá léta expertem ODS na obranu. Za jeho vlády se na podzim 2011 přijala tzv. Bílá kniha Armády České republiky.
Petr Holub se v komentáři Slon ve zdravotnickém porcelánu vrací k sjezdovému projevu Andreje Babiše, který se neobvykle důrazně věnoval tématu zdravotnictví. Jedná se o další útok na ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, vizi nebo Babišův střet zájmů?
Text Socialističtí yuppies Lenky Zlámalové je věnovaný první generaci mladých lidí působících v ČSSD, kteří nejsou kariérními straníky ale naopak velmi zdatnými odborníky. Jde o náměstka na obraně Jakuba Landovského a náměstka ministra zahraničí Jakuba Kulhánka.
O jednom z nejzávažnějších zahraničních témat uplynulého týdne, vraždě ruského opozičního politika Borise Němcova, píše Martin Weiss v textu Po Němcovově smrti nastupuje v Rusku strach. Domnívá se, že tato vražda znamená začátek nové, temné kapitoly v současném ruské vývoji.
V textu Lordi zvážili Rusko a EU. Koho nalezli lehkým? se Daniel Kaiser věnuje dva týdny staré zprávě evropského výboru Sněmovny lordů, která se dá považovat za jeden z pokusů o popis největší geopolitické krize v Evropě od konce studené války.
Rozpad dlouholetého politického partnerství maďarského premiéra Viktora Orbána a oligarchy Lajose Simicska sleduje v textu Z Orbánovy šedé eminence štvancem redaktor slovenského Denníku N Peter Morvay.
Rozhovor s jedním z obhájců Radovana Karadžiče Marko Sladojevičem přináší Lukáš a Jakub Novosadovi. „Musíme komunikovat. Jinak si zaděláváme na další válku,“ říká právník, který deset let působil u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslágvii v Haagu.
O novém německém snímku Fénix režiséra Christiana Petzolda z doby poválečného Německa píše Ondřej Štindl.
Divadelní představení ústeckého Činoheráku Kopanec recenzuje Lukáš Novosad. „Inscenace patří k dílům založeným na stupňovaném diváckém nepohodlí,“ píše.
