Rodí se superúředník. Jen nezávislá osoba, tvrdí Dienstbier

Českou vládní koalici od úterka zatěžuje nový spor - nad paragrafovým zněním zákona o státní službě. V gesci má tuto dlouho vyhlíženou normu ministr pro lidská práva a šéf legislativní rady vlády Jiří Dienstbier (ČSSD). Koaliční lidovci si ve středu veřejně postěžovali, že Dienstbier přednedávnem nepochopitelně přitvrdil a v jeho pracovní verzi zákona se navrhuje nevídaná autonomie pro úřednický aparát. Jak řekla serveru ECHO24.cz lidovecká náměstkyně na ministerstvu vnitra Monika Pálková, v takovém případě by se z ministra stala „loutka bez jakéhokoliv vlivu“.

VÍCE ČTĚTE: Ministr jen loutkou. KDU varuje před Dienstbierem

V koalici panuje obecná shoda, že na ministerstvech vznikne post státního tajemníka, jemuž by podléhala tzv. služební část ministerstva, což by kromě náměstků a ministrova kabinetu byl v podstatě celý úřad. Kámen úrazu se skrývá ve volbě státních tajemníků. Podle Dienstbierových představ by tu měl hlavní vliv uplatňovat tzv. generální ředitel státní služby. Ministr chce, aby komise pro volbu státního tajemníka na každém ministerstvu byla tříčlenná, přičemž dva členy by určoval generální ředitel a jednoho resortní ministr. Koaliční partneři trvají na původním záměrů – že komise budou mít po čtyřech členech, z nichž dva bude určovat resortní ministr. Ten by tím pádem získal možnost jmenování státního tajemníka, který se mu nelíbí, zablokovat.

“Ten model 2-1 by zajišťoval dvě věci: že při výběru bude slyšet i hlas ministra, a jeho pohled na to, jaký by měl být vybrán státní tajemník pro jeho úřad, a že současně budou mít převahu členové jmenovaní nejvyšším zástupcem státní služby. Což je jediný způsob, jak garantovat nezávislost,“ řekl v rozhovoru pro server ECHO24.cz ministr Jiří Dienstbier.

Superúřad podle modelu ÚV KSČ?

Místopředsedovi lidové strany Janu Bartoškovi nejvíc vadí, že Dienstbierův tým se odchýlil od původního záměru, na němž se koalice shodla. Bartošek nešetří tvrdými slovy: kdyby se uplatnil Dienstbier se svou představou, vznikne tu „samostatný superúřad podle modelu ÚV KSČ.“ Podobně se náměstek ministra financí a člen expertního týmu ANO Lukáš Wagenknecht obává přílišné centralizace personální politiky ve státní správě: „Podle tohoto návrhu by generální ředitel byl politický skoro-ministr, který by rozhodoval téměř o celém personálním řízení státu.“

Někteří podezřívavější kritici v koaličních řadách dokonce spekulují, že to může být pokus sobotkovské ČSSD kompenzovat slabé postavení a nevyvinutou autoritu premiéra Sobotky.

Někteří podezřívavější kritici v koaličních řadách dokonce spekulují, že to může být pokus sobotkovské ČSSD kompenzovat slabé postavení a nevyvinutou autoritu premiéra Sobotky skrze státní tajemníky na každém jednom ministerstvu. I kdyby totiž generálního ředitele jmenovala vláda jako celek nebo komise vládou schválená, sídlit bude na úřadu vlády, takže je jaksi dopředu vnímán jako premiérova prodloužená ruka.

Dienstbier ale trvá na tom, že generální ředitel bude nezávislá osoba: „Ten člověk bude mít sedmileté funkční období, které přesahuje dobu vlády. A pokud neporuší zákony, nebude těch sedm let odvolatelný. Tím pádem bude nezávislý a nebude muset respektovat dokonce ani vládu, která ho jmenovala.“

Materiál neměl uniknout ven

Tak jako bylo ANO a KDU-ČSL v úterý zaskočeni posledním Dienstbierovým návrhem, je zase ministr zaskočen následnou indiskrecí. Existovala prý domluva, že na veřejnost se půjde teprve s definitivně dohodnutým paragrafovaným zněním. Přesto se Dienstbierova verze hned ve středu objevila v Mladé frontě DNES. Ministr naznačuje, že materiál unikl přes Hnutí ANO.

„Já celkem chápu, že on byl zvyklý rozhodovat ve své firmě o jakémkoliv manažerovi. Kdykoliv ho jmenovat a kdykoliv ho zase odvolat."

Odpor z tohoto směru si vysvětluje celkovými představami Andreje Babiše o řízení státu jako firmy: „Já celkem chápu, že on byl zvyklý rozhodovat ve své firmě o jakémkoliv manažerovi. Kdykoliv ho jmenovat a kdykoliv ho zase odvolat. V soukromém sektoru to je v pořádku – je to jeho firma, jeho zodpovědnost, on případně způsobí škodu sám sobě. Ale státní služba není kořistí konkrétního ministra, ve státní službě musí být jistá stabilita.“

Ústup bez ztráty bodů už není možný

Pracovní skupina koaličních stran bude o zákonu znovu jednat počátkem příštího týdne, a v malostranských kuloárech už se vykládá, že sociální demokraté naznačují ochotu od Dienstbierovy představy ustoupit. To by mohlo vysvětlovat, proč se ministra tak dotkl informační únik. Mohl ustoupit tak, že by se o tom veřejně nevědělo. Takový neveřejný ústup už teď možný nebude.

Ať už spor o mechanismus výběru státních tajemníků na ministerstvech dopadne jakkoliv, vyjednavačům zbude vyřešit několik důležitých bodů. Například podle jakého vzorce se budou vypočítávat platy ve státní službě, jak dlouhé by měly být přechodné lhůty do nového režimu, a jak budou vypadat pravidelné roční zkoušky úředníků.