Atraktivním lidem vyhovuje sociální nerovnost

Být atraktivní znamená mít symetrický obličej, výrazné lícní kosti, pravidelné bílé zuby nebo štíhlou postavu. Pravděpodobně lépe získáte novou práci či vyšší plat. Také to může způsobit, že budete mít větší pochopení pro nerovnost ve společnosti. Vyplynulo to z nejnovější studie Stanfordské univerzity.

Profesorka Margaret Nealeová a její student Peter Belmi zkoumali souvislost mezi přesvědčením o své vlastní atraktivitě s názory na společenskou nerovnost. Přišli na to, že lidem, kteří se považují za krásné, nerovnoměrné rozvrstvení společnosti vyhovuje. Sami sebe díky své atraktivitě řadí mezi lidi s vyšším společenským statusem a považují se za příslušníky dominantní společenské třídy.

Za příčinu sociální nerovnosti pak považují spíše individuální povahové rysy jako je píle, pracovitost nebo talent. Oproti tomu ti „ošklivější“ dávají prohlubující se nerovnost za vinu společenským faktorům vnějším, jako je diskriminace nebo politická moc.

Američané ročně utratí za to, aby vypadali lépe, 200 miliard dolarů. Podle studie není důvodem pouze snaha o atraktivní vzhled, ale právě i přesvědčení o zvýšení společenského statusu. Z výzkumu vyplynulo, že podle atraktivních lidí je v pořádku, aby zastávali vyšší posty, protože si to více zaslouží. Přikláněli se také často k názoru, že některé skupiny obyvatel jsou jednoduše horší než oni.

Účastníci výzkumu měli nejdříve zhodnotit svou vlastní atraktivitu na škále 1 až 7. Poté se měli vyjádřit k různým výrokům, které se týkaly sociální nerovnosti. Odpovídali například na to, zda souhlasí s tím, že „je v pořádku, když někteří lidé mají v životě větší šanci na úspěch“ nebo že „menší mzdy žen a etnických menšin pouze odráží jejich nižší vzdělání a úroveň dovedností.“ Lidé přesvědčení o své atraktivitě na výroky tohoto typu odpovídali převážně kladně.

Během výzkumu měli také účastníci možnost přispět na charitu. Atraktivnější lidé věnovali méně peněz, než ti „ošklivější“.

Výzkum měl také zjistit, jakým způsobem lidé společenské představy spojené s krásou aplikují sami na sebe.

Bohatší lidé se vnímají jako atraktivnější. Bledost značí vznešenost a příslušnost k vyšší společenské vrstvě. Lidé, kteří pracují rukama, se považují za méně hezké. Ve společnostech, kde je jídla dostatek, jsou za krásnější považováni hubení lidé. Tam, kde je jídlo vzácností, je znakem atraktivity mírná nadváha. Výzkum tak potvrdil zažité stereotypy.