Skrývá se mezi eko-nevládkami pátá kolona Ruska?
Od chvíle, kdy se Rusko začalo na hranicích s Ukrajinou chovat, jak se chová, má na Západě konjunkturu disciplína hledání jevů, za nimiž lze hledat ruské prsty. Nejmarkantnějším případem je Polsko, kde vypukl obří skandál s odposlechem ze schůzky ministra vnitra a guvernéra centrální banky a normálně se spekuluje o tom, že Rusko chce tímto způsobem smést Tuskovu vládu. Hledá se často i u nás, hlavně při debatách o energetice. Frčí například teorie, že jak ministr hospodářství Mládek, tak i prezident Zeman (o minulém prezidentu Klausovi nemluvě) podporují dostavbu Temelína proto, aby k lizu přišel ruský Atomstroj, za nímž bude masivně následovat ruský vliv. Tato teorie je překvapivě široce sdílená, nicméně je neprokázaná a k dispozici není nic než dedukce. Ani její zastánci mezi politiky si většinou netroufnou jít s tím na veřejnost nebo překročit formát narážky a zkusit to říct trochu kategoricky.
Velmi kategorického tvrzení tohoto typu se minulý týden dopustila těžká váha -sám generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen. Bývalý dánský premiér tento týden v Londýně mluvil o potřebě energetické nezávislosti na Rusku a během debaty po přednášce vyřkl dosti důležitou větu: „Mluvil jsem se spojenci, kteří mají informace o tom, že Rusko v rámci svých sofistikovaných informačních a dezinformačních operací aktivně spolupracovalo s tzv. nevládními ekologickými organizacemi zaměřenými proti břidlicovému plynu.“
Deník Financial Times v této souvislosti připomíná zajímavou věc, nejprve ale dvě věty jako úvod do problematiky: už za bývalého prezidenta Janukovyče Kyjev uzavřel miliardové kontrakty se západními těžařskými společnostmi, aby zkoumaly a případně narazily břidlicová pole. Ta jsou především v moři na jih od Krymu, pevninská potom na východě země. Financial Times uvádějí, že Denis Pušilin, jeden z předáků Doněcké lidové republiky, kdysi (bez většího úspěchu) organizoval lokální demonstrance proti výzkumu ložisek břidlicového plynu. Letos v květnu potom Pušilin oznámil, že na území Doněcké lidové republiky byl na těžbu břidlicového plynu uvalen zákaz.
I kdyby Rusko separatistické republiky na svých hranicích nevtělilo, výdobytky této pušilinovské revoluce jsou přesně v intencích dlouhodobé strategie vůči Ukrajině: snažit se aby její plynařství zůstalo podvyvinutné, případně aby zakrnělo. (Při její dnešní závislosti na levném plynu z Ruska zní neuvěřitelně, že Ukrajina před druhou světovou válkou byla kolébkou sovětského plynařství.) Stejnou taktiku bude Rusko, pokud to půjde, uplatňovat i vůči zákazníkům v Evropě. Objektivně má stejný zájem, jako eko-skupiny, které na Západě vedou kampaň proti navrtávaní břidlicových ložisek.
Rassmusen nepodepřel svoje tvrzení žádnými konkrétními údaji, tento dlouholetý a úspěšný premiér Dánska ale nemá pověst člověka, který by mluvil do větru. Je třeba si uvědomit, že v informačním systému Aliance se sbíhají údaje od tajných služeb všech členských zemí, a Rasmussen je poměrně informovaný muž.
Enviromentalisté budou mít tendenci odmítat jeho slova jako nepodloženou spekulaci. V rovině nepodložená spekulace ta slova možná i zůstanou, přesto by je mohli vzít aspoň jako podnět k logické úvaze. Evropská energetická politika není nic jiného než kádrování zdrojů energie, kde uhlí a jádro mají špatný kádrový původ, obnovitelné zdroje dobrý, ovšem obnovitelné zdroje potřebují jako zálohu plynové elektrárny, a plyn má dobrý původ jenom ten konvenční, tedy z dovozu. Které vlády mají z energetické politiky, jež právě v EU nese tak hluboké otisky zelených prstů, prospěch? Ty evropské to nebudou.
