Bono a spol nemají nikdy dost

Když hudebníka dlouhá léta nenapadne pořádná melodie, ještě pořád může recyklovat starý trik. Jde to dělat až třicet roků dozadu, tak jako to teď zkouší irsko-anglický zpěvák Bob Geldof,  který v boji s ebolou oprášil hit z roku 1984, jeho text i melodii. Tenkrát tento poměrně neznámý pop-punkový  zpěvák shromáždil rockery skutečně zvučných jmen (včetně Davida Bowieho), aby charitativní nahrávkou Don´t they know it´s Christmas (Vědí vůbec ,že jsou vánoce?) vybrali peníze na boj s hladomorem v Etiopii. Tehdy se podařilo shromáždit tímto způsobem na 150 milionů dolarů.

Geldof a jeho charitativně založený kolega Bono z U2 to kromě osobních důvodů (Geldof není  zrovna špičkový hitmaker) jistě myslí dobře s obyvatelstvem západní Afriky, kde ebola už řádí a hlavně potenciálně hrozí. Ale proč se proti záměru našich dobrodějů v samotné Africe zvedla taková vlna odporu a nechuti?  Není  to zřejmě tím, že by černoši byli od přírody nečistotní. Ale těm Afričanům, kteří se ozvali, vadí něco jiného: že z nich dobrodějové na Západě neustále dělají oběti, které se nedokáží postarat samy o sebe a potřebují přísun šeků. Už před dvěma lety vzniklo výsměšné video „Afrika pro Norsko", jehož parodická nota spočívala v tom , že černoušci vyzývali ke sbírce na chudáky Nory, aby si v zimě mohli zatopit v kamnech.

Vtip byl samozřejmě v tom, že Norsko patří k nejbohatším státům světa, které kromě jiného ve svém fondu shromažďuje miliardy z prodeje svých zemních surovin, čili tady ten kapitál používá. A podobné je to i s rockovými hvězdami .Samotný Geldof má, jak sám přiznává, nemovitosti v hodnotě  32 milionů liber. Ale obětuje jen svůj čas. Není v tom náhodou touha zaujmout diváky coby tvůrce showbyznysu, jemuž není lhostejný svět kolem? Kolaterální škoda v tomto případě je špatná pověst tzv. černého kontinentu, kde se patrně nedá investovat a podnikat, nýbrž jen subvencovat a dotovat. Místní umírají a ovšem přijímají pomoc. 

Češi se svou miniaturní zkušeností povodní z před deseti až patnácti let si možná vzpomenou, jak ty chytřejší mezi nimi (například tehdejší prezident) místo na pomoc ze skladů první pomoci, které bylo třeba vyprázdnit, kladli důraz na znovuvytváření pozitivního image země, která se i z přírodní pohromy rychle otřese a vyhlíží turisty. To je přístup Antigeldof, Antibono.

Ochota obyvatel Západu pomoci třetímu světu, angažovat se v jeho prospěch, rozhodně není neomezená. Což znamená, že tu ochotu je třeba kalibrovat, dobře si rozmyslet, na co dám, v jakém případě chci po lidech, aby přispěli. Geldof, Bono a další jsou tak trochu vyžírkové této dobré vůle.  Je to podobné jako ochota pít dražší fairtradeovou kávu, čímž úměrně klesá ochota volit strany, které usilují o zrušení dovozních tarifů, neboť už jsme se dneska cítili dostatečně ušlechtile.