OrbánErdoganHitler. Ono to nefunguje!

Turecký prezident Erdogan se nedávno dovolával Hitlerova Německa jako pozitivního příkladu budování státu. Zatím všechno fungovalo, jak má: další den prezidentský úřad vydal prohlášení, že slova pana prezidenta byla zkreslena a dezinterpretována médii. Zatím.

Pochvalné zmiňování Hitlera ve veřejném životě zatím patří k typu výroků, které likvidují kariéru, pokud nejsou okamžitě PR ošetřeny, a zůstávají jako kdykoli připomenutelný poklesek, i když PR ošetřeny jsou. Upřesněme, že jde o třídu pobuřujících výroků, které jsou samovysvětlující bez jakéhokoli komentáře. Kdyby Erdogan použil jméno nějakého zapomenutého nacistického funkcionáře, trvalo by, než by si toho někdo všiml, dohledal, kdo to je, a s nejistým výsledkem by se z toho pokoušel udělat rámus.

Takové výroky nám slouží jako jednoduché dopravní značky. Necítíme se o nic ochuzeni nebo nedostatečně informováni, pokud si z inkriminovaného článku přečteme doslova jen titulek. To je taky veškerá informace, kterou pro pohyb ve společnosti potřebujeme. Takto označkované výroky lze podle potřeby řetězit: Viktor Orbán před rokem chválil Putinovo Rusko a Erdoganovo Turecko jako společenské modely hodné studia, Kaczynski zase svého času promluvil toužebně o Budapešti na Dunaji – takže víme, co si o každém z nich máme myslet analogií s těmi ostatními. Víme, že v základech je Hitler.

Je to riskantní v tom směru, že nás to zbavuje povinnosti se informovat a rozumět a stáváme se přístupnými mediální manipulaci. Nad politickým znásilňováním polského ústavního soudu se začneme znepokojovat až teď, a ne v létě před volbami, kdy s ním předchozí Sejm započal, protože tehdy ještě byla u moci Občanská platforma. Ditto o tlak na výměny ve vedení polských veřejnoprávních médií, přestože Občanská platforma při svém nástupu k moci do nich taky dosadila svoje lidi – protože Kaczynski je OrbánErdoganHitler.

Čert vem naši neinformovanost a manipulovatelnost, ale co když magie výroků, za které se vylučuje, přestane fungovat? Napřáhneme hůlku, vykřikneme „Expecto patronum“, a… ono nic?

To je to, co se dnes děje ve Spojených státech. Tam vstoupil v osobě Donalda Trumpa do politického prostoru člověk, na něhož dosud praktikovaná kouzla přestala fungovat. Když přistěhovalce z Mexika sumárně označil za znásilňovače, televize NBC mu vypověděla kontrakt na reality show a internetový deník Huffington Post zprávy o něm symbolicky zařadil do rubriky o showbusinessu. Trump od té doby urazil válečného hrdinu Johna McCaina, agresivní otázky moderátorky svedl na menstruaci, zesměšnil tělesně postiženého reportéra a pochválil ruského prezidenta Putina za to, že ho pochválil. A jde od úspěchu k úspěchu. Nikdo nemá recept na to, jak z něj učinit marginalizovanou postavu. Hranice mezi centrem a periferií a moc jejích pohraničníků se rozplynula. Řekněme, že někde v útrobách Bilderberské skupiny existuje tajná agentura schopná vyrobit a ve spolupráci s establishmentem rozšířit falešnou realitu na kohokoli, koho je třeba diskreditovat, a la Vrtěti psem. Jaké by dnes takové umělé kompro mělo mít scénář? Kdyby dnes Trumpovi vložili do úst, že pochválil Hitlera, s jeho postavením v průzkumech to nehne.

Může se něco takového stát u nás? Už před drahným časem přestalo na část publika fungovat stigma komunismu a spolupráce s StB. Komunisté si to vyvzdorovali, ten pravý mocenský triumf z toho nakonec vytěžil Andrej Babiš. Po pětadvaceti letech od pádu komunismu také přestává fungovat stigma sovětské okupace naší země. Halasná menšina propaguje politické rusofilství a prezidenta, který projevuje otevřenou přízeň ruskému režimu, to nezbavuje podpory velké části společnosti. Demonstranti s červenými kartami vlastně i vizuálně trochu připomínají toho dětského kouzelníka s hůlkou, která přestala fungovat. Přijde čas, kdy i Hitler přestane u nás fungovat jako zarážka? Kdy se stane normálním s jeho příznivci „věcně diskutovat“ a pokoušet se jim třeba „pragmaticky“ vysvětlovat, že si svým uctíváním Hitlera podřezávají větev, protože kdyby uspěl, oni sami by zde dnes nebyli, protože s jejich předky coby příslušníky podřadné rasy měl Vůdce své plány?

Tuším, že to byl americký matematik a bývalý obchodník na burze Nassim Nicholas Taleb ve svém bestselleru Černá labuť, kdo napsal, že krachy na finančních trzích se téměř nevyhnutelně cyklicky opakují mimo jiné z toho důvodu, že vyroste nová generace obchodníků, která minulý krach nezažila. Intuitivní zkušenost se znaky tvořící se bubliny nemají v kostech, abstraktní modely jim ji nenapoví, varování starších poslouchat nechtějí. Třeba se dostáváme do podobné fáze, kdy staré rétorické jistoty neplatí a bude třeba hledat nové cesty, jak přesvědčit o ctnostech naší civilizace.