Flashback devadesátek

EDITORIAL

Flashback devadesátek
Skandál s financováním strany se podílel na tom, že Václava Klause v roce 1998 vystřídal v křesle premiéra Miloš Zeman. Foto: reprofoto ČT
1
Komentáře
Dalibor Balšínek
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Po necelých třech měsících od voleb získala nová vláda Petra Fialy důvěru Poslanecké sněmovny. Nový premiér si vysloužil uznání, jak zvládl nástrahy formování nové vládní koalice, a hlavně za vyjednávání s prezidentem, který sice byl zdravotně indisponován, ale to mu nebránilo prosazovat vlastní představy. Petru Fialovi se nakonec i proti vůli hlavy státu podařilo prosadit do ministerských židlí všechny kandidáty, i když je jasné, že ani Miloš Zeman nemohl z jednání odejít s prázdnou, což se ukáže až v čase. Z pohledu zvenčí to byla krasojízda. Každá koalice ale v sobě má zakódovaný sebedestrukční potenciál, zvlášť pokud ji fakticky tvoří pět politických formací.

Když o pochybných finančních tocích na bankovních účtech Starostů na konci loňského roku psal dnes už opoziční server iDNES ze stáje svěřenských fondů Andreje Babiše, nic zvláštního se nestalo a informace vyšuměla. Když ale na pilu zatlačila PR agentura Bison & Rose, která do Seznamu Zprávy přinesla zprávu s novou interpretací a nábojem, mediální kolotoč se roztočil v den, kdy nová vláda žádala sněmovnu o důvěru.

Neměl by úplně zapadnout kolaterální efekt finančního skandálu STAN, kterým je demytizace práce tzv. domácích investigativních novinářů, vůči kterým u velmi malé části profesionálů vládne oprávněná skepse. Valná část jejich produkce je postavena na úniku informací z vyšetřovacího spisu, které vypouští a řídí „zdroj“.

 

Ze strany „investigativního novináře“ jde tedy jen o přepis zjištění policejních vyšetřovatelů, doplněný o konfrontaci se zjištěnými hlavními postavami „kauzy“. Když notičky přinese specializovaná PR agentura, která fakticky odvede práci za novináře, často se stane, že informace je publikována i se závěry připravenými agenturou. PR agentura ovšem není nezisková organizace usilující o rozkvět demokracie. Pracuje pro klienta, který jí za práci platí, protože má své zájmy. Také proto by bylo vhodné, aby Seznam Zprávy přinesl informaci, kdo si zveřejnění finančního skandálu objednal. Byl by to minimálně zajímavý kamínek do mozaiky českého politického boje.

Jisté je, že Bison & Rose skrze Seznam Zprávy přinesla relevantní zprávu, která připomíná flashback devadesátek i díky aktuálnímu seriálu České televize. Tehdy ODS od sponzorů Lajose Bácse a Radjiva Sinhy přijala sponzorské dary za 15 milionů korun, ale když se případ pečlivě vypral, zjistilo se, že skutečným dárcem byl Milan Šrejber, jeden z privatizátorů Třineckých železáren. Skandál tehdy vedl k pádu vlády Václava Klause.

Dárci Starostů sice nejsou fiktivní, avšak motivy jejich štědrosti nejsou známé, navíc peníze přicházejí z firem zaparkovaných v daňovém ráji na Kypru. Pád vlády nehrozí, a možná i proto se Starostové k objasňování moc nemají, byť jejich partnerská Pirátská strana k tomu vlažně vyzývá. Aby toho nebylo málo, ve stejný čas se začal odehrávat příběh Jana Farského, který byl lídrem Starostů ve volbách v Libereckém kraji, nechal se dokonce zvolit předsedou poslaneckého klubu, přitom ještě před volbami věděl, že odjede na několikaměsíční studijní cestu na druhořadou americkou univerzitu.

Přestože tím vyvolal zděšení i u starých politických matadorů, ničeho nedbal a do Ameriky se vydal. Srazil parametry chování poslance na totální ignoranci svého voliče. I v devadesátkách by se takový případ vládního poslance těžko hledal. V jednom sledu tady máme selhávání jednotlivce i celé vládní politické partaje. Tak určitě, řekl by opoziční klasik, řádné volby budou až za čtyři roky, ale nová koalice jako by zapomínala, že reprezentuje jen menšinu a že se k moci dostala souhrou šťastných okolností, které příště nemusejí nastat.

 

×

Podobné články