Kdyby nebylo Schengenu, nebylo by ani migrační vlny

Vždy, když se Evropská unie dostane do jakékoliv krize, slyšíme jediné – potřebujeme „více Evropy“. Tato fráze se opakuje stále a na všech fórech a je nepřípustné ji jakkoliv zpochybnit. Je to stejné jako za minulého režimu, kdy nám bylo jako recept na všechny chronické neduhy reálného socialismu také dáváno heslo „více socialismu“. Jako jeho naplnění se nakonec prezentovala gorbačovská perestrojka, aby poskytla jasný důkaz, že problémy se dají vyřešit pouze radikálním rozchodem s minulým systémem jako takovým.

Dnes stojíme před identickým problémem – je evidentní, že evropské megaproblémy, jako je finanční či migrační krize, vyvolalo právě „příliš Evropy“, tj. projekty, které se snaží uměle urychlovat proces integrace členských zemí EU.

Pouze proto, že byl z politických důvodů spuštěn projekt společné měny bez ohledu na skutečnou ekonomickou kompatibilitu členských zemí eurozóny, mohlo dojít k tomu, že si slabé středomořské země mohly celou dekádu půjčovat za „německy“ nízké úrokové sazby, nezodpovědně vršit dluhy a projídat dotace. Byla to „Evropa“, která umožnila kolektivní neodpovědnost, přehrávání vlastních problémů na jiné a černé pasažérství. Samotné Řecko, Itálie nebo země Pyrenejského poloostrova by se bez společné měny nikdy nemohly tolik zadlužit, protože by jim nikdo tolik nepůjčil. Potíže a bankroty by přišly mnohem dříve a řešily by se za mnohem příznivějších okolností. Bez eura by nikdy nezlikvidovaly svou konkurenceschopnost tak děsivým způsobem a nepotřebovaly by tak drastickou léčbu, jakou se dnes marně snaží své problémy řešit. Té vzývané „Evropy“ je na ně prostě příliš mnoho, nikoliv málo.

Stejně tak dnešní krize Schengenu v důsledku migračního přílivu je prý rovněž řešitelná pouze „společnou evropskou cestou“ – vynucenou solidaritou a dalším přesunem klíčových bezpečnostních kompetencí do Bruselu. Ve skutečnosti nekontrolovatelný příliv migrantů do Evropy byl umožněn právě schengenským projektem a kolektivní nezodpovědností, která je základním principem evropské integrace. Cožpak by samostatné Řecko někdy dovolilo přiliv ilegálních migrantů na své území, kdyby je nemohlo beztrestně a nekontrolovatelně ihned přeposílat dále do Evropy? Řecko a Turecko jsou odvěcí rivalové a v posledních desetiletích mezi nimi hrozil otevřený ozbrojený konflikt mnohokrát. Vzájemná hranice byla vždy mimořádně střežená a také z toho důvodu má Řecko třetí největší armádu v Evropě. Cožpak by někdy dovolilo, aby na jeho území přecházely z Turecka nekontrolovaně statisíce lidí? Druhý den by následovalo válečné ultimátum. Kdyby nebylo Schengenu, nebylo by ani migrační vlny. Zastavily ji pouze jednotlivé státy, jako Maďarsko, nebo dnes Makedonie. Evropa, kromě vítací politiky a neschopnosti otevřeně říci, jaký je její smysl a perspektiva, nedělá vůbec nic – tudíž krizi prohlubuje.

„Více Evropy“ znamená vnucování dalších nezodpovědných projektů, které mají urychlit integraci a dovést nás k ideálu sjednoceného kontinentu. Evropu ale nelze sjednocovat za zády Evropanů a proti jejich vůli manipulací a zbytečně vyvolanými krizemi. Evropa potřebuje návrat k realistickému přehodnocení dosavadní cesty, odmítnutí sociálního inženýrství a umělého urychlování vývoje. Jinak nás heslo „více Evropy“ dovede ke stejnému rozvratu a chaosu jako obdobné perestrojkovské heslo „více socialismu“ národy bývalého Sovětského svazu.