Martina Kneiflová. Empatie není ani v byznyse slabost. Naopak
Začínala jako řadová konzultantka na daňovém oddělení v poradenské společnosti EY. Dnes, po více než dvaceti letech, stojí v čele české filiálky této firmy. Martina Kneiflová patří mezi nejvýraznější osobnosti českého byznysu – a přitom zůstává překvapivě pokorná a lidská. „Pokud lidé vidí, že jste féroví, že držíte slovo a chováte se k nim s respektem a pochopením, tak se vám to vrátí,“ říká. V rozhovoru pro magazín Hrot otevřeně mluví o empatii v byznysu, o významu vzdělávání a odvaze žen, ale i o tom, proč bez naplněného osobního života nelze být dlouhodobě úspěšný v práci a udržet se na nejvyšších pozicích.
Do společnosti jste nastoupila už před 26 lety. Pamatujete si tu dobu?
První den byl pro mě obrovský šok. Najednou jsem si uvědomila, kam jsem nastoupila – všechno působilo tak profesionálně, promyšleně. Mluvilo se o hodnotách, o kultuře firmy – a já si tehdy říkala, jestli na to vůbec mám. Ale měla jsem obrovské štěstí na lidi kolem sebe – jak na kolegy, kteří nastupovali se mnou, tak na ty zkušenější, kteří nás školili a vedli. Díky nim jsem se v tom prostředí cítila dobře lidsky. A to rozhodlo.
A co vás posouvalo dál, na nejvyšší mety?
Myslím, že mě vždycky hnala touha dělat práci co nejlépe. Firma mi k tomu od začátku dávala příležitosti – úkoly byly čím dál komplexnější, odpovědnost postupně čím dál větší. Člověk ani nepostřehl, kolik se toho už naučil, dokud se neohlédl zpátky. Najednou jsem zjistila, že řeším věci, na které bych si dřív vůbec netroufla. U nás se ale člověk učí vlastně neustále.
Je něco konkrétního, co vám v začátcích opravdu pomohlo?
Ano, především lidé kolem. Někteří z těch, se kterými jsem začínala, u nás pracují dodnes. Hodně mě ovlivnil způsob, jakým mi moji nadřízení dávali zpětnou vazbu. Dokázali pochválit, ale nikdy to nebylo jen „výborně, dobrá práce“. Vždycky řekli proč – co se povedlo, nad čím jsem přemýšlela správně, a zároveň dodali, co by se dalo zlepšit. To pro mě bylo hrozně cenné, protože jen taková zpětná vazba vás opravdu posune dál.
Myslím, že tohle se nám daří držet dodnes. V EY máme systém hodnocení, který je postavený na skutečné zpětné vazbě od lidí, s nimiž daný člověk pracuje. Vždycky tam musí být jak pozitivní část – to, co se daří –, tak body, na kterých může kolega pracovat. A mladá generace to přijímá velmi dobře. Pro ně je to způsob, jak se učit a růst. Berou to ne jako kritiku, ale jako motivaci zlepšovat se.
Na první pohled to může působit, že vaše kariéra byla plynulá a bez překážek. Měla jste štěstí na lidi, rostla jste přirozeně… Bylo to opravdu tak jednoduché?
Vůbec ne. (smích) Každý, kdo se dostane na vyšší pozici, ví, kolik práce to stojí. Pozice se nedávají „za odměnu“, ale s očekáváním, že člověk zvládne ještě víc než dosud. To je důležité si uvědomit. Tvrdá práce vás posouvá, učí nové dovednosti – a povýšení není konec cesty, ale začátek další etapy. Znamená víc zodpovědnosti, víc rozhodování, ale i větší dopad. To mě však baví.
