Vláda nemá šaty
vládní koalice
1
Končící Sobotkova vláda se označovala za nejúspěšnější nebo alespoň za jednu z nejúspěšnějších vlád v historii České republiky. Premiér zdůrazňoval, že „vláda je schopna dotahovat věci do konce“. Některé ano, ale do konce hodně hořkého. Pozoruhodné je, do jakého konce „dotáhla“ sebe samu.
Události jednoho letního dne nám stav vlády ukazují výmluvněji než kdejaká analýza. Ve středu 12. července schvalovala Poslanecká sněmovna dlouho připravovaný památkový zákon. Ministr Herman neopomněl zdůraznit jeho zásadní význam pro vládu. Zákon byl zamítnut ještě dříve, než se hlasovalo o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Netřeba příliš znát pravidla legislativního procesu, aby bylo jasné, že se jedná o mimořádnou prohru celé vlády.
Po debaklu ministra Hermana došlo ve sněmovně také na schvalování kariérního řádu pro učitele. Senátní verze nebyla přijata a pro tu poslaneckou hlasovalo 39 poslanců. To není překlep. Vláda má přitom pohodlnou většinu 111 poslanců. (Na kariérním řádu se nejprve všechny tři vládní strany shodly, aby ho pak nechaly padnout pod stůl. Za sebe a učitele dodávám: naštěstí. Ale to je jiný příběh.)
A přesto kráčí dál…
Všichni asi známe Andersenovu pohádku o králových nových šatech. Nevidí je prý ti, kteří nejsou hodni svého úřadu či jsou hloupí. Všichni proto předstírají, že král má krásné šaty, i když je ve skutečnosti nahý. Až malé dítě nahlas řekne pravdu, ale nahý král přesto kráčí dál. Současná vláda se dlouho těšila neobvyklé přízni médií. Důvody byly rozličné: Některé novináře zaměstnával ministr financí. Jiní si do Bohuslava Sobotky promítali svoje představy o sociálně liberálním prozápadním politikovi, který rafinovaně čelí zlu zprava, zleva, z Hradu i Agrofertu. Premiér mohl udělat fakticky cokoli nebo nedělat nic, ale jejich dlouhodobou vírou to neotřáslo.
Sobotka ničemu nečelil. Obraz Andreje Babiše nechal právě on vyrůst do kolosálních rozměrů. Nijak nekorigoval Miloše Zemana – ani tam, kde mu to ústava téměř předepisovala, ať už šlo o jmenování profesorů nebo zahraniční politiku. Dokonce i když podával nesmyslnou demisi-nedemisi, místo aby se postavil Andreji Babišovi čelem, jásali někteří nad tím, jak úžasný strategický tah to byl. Slabost a bezradnost se tím podařilo zamaskovat sotva na pár dní. Není tedy potřeba křičet, že král je nahý, stačí otevřít oči.
Zaprvé: „nejúspěšnější“ vláda končí tak, že její premiér odstoupil pro slabé výsledky z funkce předsedy své strany. Slyšeli jste někdy o úspěšném premiérovi, který byl pár týdnů před volbami nahrazen triumvirátem? Vicepremiér a všemocný ministr financí této „úspěšné“ vlády už také není ve funkci, protože z ní vzhledem ke svým problémům musel odejít. Kdo tu ve světle těchto personálních změn chce mluvit o úspěšné vládě? Kdo tvrdí, že král má krásné šaty?
Jako by se nic nedělo
Zadruhé: vláda, která nedokáže prosadit věci, které pokládá za své priority, nemá ve své funkci co dělat. Nevybavuji si příliš situací ze zahraničí, kde by vláda utrpěla takové porážky, a pokračovala. A kde by se navíc všichni tvářili, že se nic neděje. Znovu opakuji, co chápe každý, kdo používá zdravý rozum: vláda, která nedokáže prosadit své priority, je nefunkční. Prožíváme agonii vlády, která mnohé slibovala, mnohé pokazila a do konce dotáhla jen svůj konec.
