Proč doktorům nestačí 10 procent navíc? Jsou nervózní z ministra financí
Peníze ve zdravotnictví
NOVÉ
1
Nespokojení zdravotníci žádají v příštím roce desetiprocentní zvýšení platů. Premiér Bohuslav Sobotka jim vyšší platy slíbil. Peněz na to bude dost. Zdravotní pojišťovny podle ministra financí Andreje Babiše vyberou devět miliard korun navíc a ministr se zaručil, že přidá ještě dvě miliardy za státní pojištěnce. Přesto jsou zdravotníci stále nespokojení. Jak je to možné?
Nedorozumění se jako vždy skrývá ve zdánlivě jednoduchých číslech. Předně Sobotka slíbil desetiprocentní navýšení tarifních platů, které však tvoří jen něco přes polovinu toho, co konkrétně lékaři vydělávají. Kdyby řekl „zvýším vám o deset procent současné platy a ještě zaručím, že nebudete muset sloužit tisíc hodin přesčasů ročně“, pak by byli lékaři i sestry spokojeni. Přinejmenším pro příští rok, protože zdravotníci chtějí záruku, že ke stejnému desetiprocentnímu zvýšení dojde v dalších dvou letech.
Zvýšení zdravotnických platů také nezatáhne pár miliard. Jejich objem ročně překročí částku sta miliard, desetiprocentní nárůst by tedy pohltil očekávané všechny vyšší příjmy pojišťoven doplněné Babišovým dvoumiliardovým bonusem. Manažeři nemocnic by se pak museli oprávněně ptát, kde mají vzít peníze na stále nové a dražší léky, na investice, úhrady dluhů minulosti nemluvě o tom, že poptávka po zdravotní péči roste se stárnutím obyvatelstva. V číslech to vypadá následovně. Ročně přibývá podle statistického úřadu 50 tisíc lidí nad pětašedesát. Péče o každého z nich stojí o 35 tisíc korun víc než u zbytku populace, roční nárůst poptávky tak činí dvě miliardy. Zdravotnické rozpočty stárnutí obyvatelstva nezohledňovaly přinejmenším od roku 2009, kdy nastala krize. Ani nemohly, protože teprve letos by měly příjmy zdravotníků překonat úroveň zmíněného roku. Někde tedy peníze chybí.
V takové situaci je kontraproduktivní, když vláda a hejtmani nařídí státním i krajským nemocnicím, ať platy lékařům pěkně zvýší. To jde snadno obejít, když se navýší tarify třeba až od léta, anebo se prostě propustí část zdravotníků, aby bylo na zvýšení platů těch, kteří musí převzít také jejich práci.
Černá díra českého zdravotnictví
Nefunguje ani úvaha, že se větším přílivem peněz na účty pojišťoven automaticky zvýší příjmy zdravotnických zařízení. Loni pojišťovny vybraly o 11 miliard korun navíc proti roku 2014. Stát svůj příspěvek nezvýšil s odůvodněním, že to přece zdravotníkům stačí. Příjmy nemocnic a ambulancí ovšem vyrostly jen o šest miliard, tedy o dvě a půl procenta. Pojišťovny nechaly zbytek na svých účtech a dokonce ani zdravotní experti se už nedozvědí, kolik miliard se tam vlastně válí, protože v roce 2013 přestaly pojišťovny údaje o tom zveřejňovat. Kdo chce objevit pověstnou černou díru ve zdravotnictví, ví kde hledat.
Přinutit pojišťovny rozpustit své rezervy ve vyšších platbách pro zdravotníky může resortní ministr, pokud napíše přísnou úhradovou vyhláškou, jakýsi jízdní řád pro pojišťovny, co mají s penězi dělat. Tento krok se podařil u vyhlášky na rok 2014 ministru Martinu Holcátovi, loni byl jeho nástupce Svatopluk Němeček k pojišťovnám očividně příliš mírný a lékaři se bojí, že to bude stejné i napřesrok.
Potíže lékařů, sester a celého zdravotnictví se pro potřeby diskuse zjednodušují na aktuální nedostatek financí. Přesto všichni vědí, že další na řadě jsou změny systému. Třeba zvýšení platů o deset procent nezabrání mladým lékařům s nástupními platy 23 tisíc a sestrám s 13 tisíci k odchodu do Německa, pokud mají zájem o nástupní platy 3500 resp. 2000 eur. Chtělo by to vymyslet, jak umožnit nastupujícím zdravotníkům vyšší příjmy.
Soukromý byznys nebo služba
Napravit poměry vyžaduje dohodu a důkladně promyšlenou strategii. Debata má však mimořádně pomalý rozjezd. Zcela jistě i z toho důvodu, že lékaři jsou značně nervózní z ministra financí. V nedávném rozhovoru pro Aktuálně.cz prohlásil, že ve zdravotnictví je peněz dost. Za dluhy a nedostatečné příjmy může nehospodárné chování státních a krajských nemocnic i dalších zdravotníků. Mnohem efektivnější jsou podle něho soukromé řetězce Agel a Penta, případně jeho vlastní kliniky FutureLife, které dokážou s penězi zacházet lépe, protože jim jde koneckonců o zisk. „My chceme řídit (státní) nemocnice stejně dobře, jako privátní,“ vyzývá Babiš.
V tom je zásadní nedorozumění. Zdravotnictví je veřejný systém, který funguje podle jiných pravidel než obvyklá tržní ekonomika. Soukromníci nemohou být vzorem, protože zpravidla jenom dokážou šikovně tahat peníze z veřejných rozpočtů. Dávají přednost lépe placeným výkonům typu reprodukční medicíny a ty, za které pojišťovny platí méně, rádi přenechají veřejnému sektoru.
Efektivita ve zdravotnictví se neměří ziskem, ale kvalitou péče. V tomto směru patří tuzemské zdravotnictví k evropské elitě. Podle loňského žebříčku EHCI je v Evropě třinácté nejlepší a vzhledem k utraceným částkám třetí nejefektivnější. Přijít v této situaci s objevným plánem, že se má zdravotnictví dělat „jako byznys“, znamená zlikvidovat rozumnou diskusi v samém začátku. Rozhoduje se přitom podstatná otázka: V nemocnicích chybí personál, má se jich proto třetina zrušit, anebo o desítky procent zvýšit jejich rozpočty? Existuje i třetí možnost – nic neměnit a počkat, kdy výkon chudého zdravotnictví spadne na slovenskou nebo maďarskou úroveň.
