Cyril Svoboda vydírá stát. Je jako adidas se čtyřmi proužky
Bývalý šéf diplomacie Cyril Svoboda má našlápnuto na pozici velvyslance do Vatikánu. Podle zprávy Lidových novin se jmenovací proces zadrhl na požadavku prvního náměstka ministerstva zahraničí Petra Druláka, aby Svoboda konečně přejmenoval svoji soukromou školu, která se jmenuje Diplomatická akademie s.r.o. Stejně znějící přípravku pro budoucí diplomaty totiž už od devadesátých let provozuje samo ministerstvo. Exministr a dlouholetý lidovecký politik se brání skutečně těžkým kalibrem, totiž tzv. kauzou Nagyová. Kdyby na Drulákovu představu přistoupil, obchod by si prý někdo mohl vykládat jako trafiku ve stylu: dostal místo placené daňovými poplatníky, za což exekutivě ulehčil život.
Cyril Svoboda zpochybňuje něco tak zásadního, jako je loajalita ke státu. Z pětadvaceti polistopadových let strávil tento muž patnáct let ve funkci náměstka nebo ministra (a to nepočítáme roky, kdy pracoval jako poradce člena vlády). Člověk by předpokládal, že být ministrem je pro každého člověka závazek na celý život. Neboli že stát, který jsem po určitou dobu měl tu čest řídit, nebudu až do smrti aktivně poškozovat.
My ale máme bývalého vicepremiéra, který se dnes ve prospěch svého klienta snaží ze státu vysoudit astronomickou kompenzaci, která – i kdyby klientovi jednáním státu skutečně vznikla škoda, což je v daném případě sporné – k oné škodě není v žádném rozumném poměru. Pak máme klíčového rádce dnešního premiéra, který zastupuje soukromého stavitele dálnic proti České republice. A pak tohoto exministra zahraničí, který aby postavil soukromou školu, na niž má dnes ochrannou známku, musel nejdřív odcizit jméno Diplomatické akademie ministerstva zahraničí.
Jako právník si byl Cyril Svoboda nejspíš jistý, že takový postup nebude žalovatelný. Je to přesně ten typ právnické chytrosti, jakému neprávník řekne vypočítavost. Je to ze stejného ranku, jako byly harvardské fondy Viktora Koženého, jako byl soukromý Rozhodčí soud České republiky, který svým názvem evokoval ctihodný Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky, ale byla to firma na kladení pastí dozorčích doložek do smluv mezi soukromníky. Nebo jako jsou trhovci, kteří prodávají adidasky se čtyřmi proužky.
Dobře, že se se stát v osobě prvního náměstka Druláka takovému jednání aspoň trochu brání. Aspoň trochu je tu napsáno proto, že u normálního státu by si bývalý ministr po takovém jednání už ani neškrtl.
