Proč se bát ruských vojenských dopravních letadel

V březnu obletěly svět ohromující zprávy o ruském projektu vojenského transportního letounu PAK TA, který by měl přepravit náklad 200 tun rychlostí až 2000 km/h. Vzápětí ale odborníci začali tyto informace zpochybňovat a zdá se, že šlo jen o „bublinu“, na které lze ilustrovat, jak může pracovat dnešní ruská propaganda. Přesto ovšem dopravní letadla ruských vzdušných sil stojí za pozornost, ačkoli z úplně jiných důvodů.

Primárním zdrojem ohromující zprávy o letounu PAK TA byl ruský portál Expert Online, kde se 18. března objevil článek o debatě představitelů ministerstva obrany se zástupci leteckého a zbrojního průmyslu. Ruská armáda (údajně) chce v roce 2024 provozovat až 80 letadel, jež by měla během sedmi hodin převézt na kterékoli místo na světě 400 tanků Armata či 900 lehkých bojových vozidel. Požadavek na nadzvukový letoun s takovou nosností a doletem prý přivodil zástupcům leteckých firem „šok“. A není divu.

Čtěte také: Ruské superletadlo. Převeze tanky kamkoli do 7 hodin

Program PAK TA (neboli Jermak) totiž probíhá již několik let, dřívější zprávy však mluvily o zcela konvenčním podzvukovém stroji, jenž by se svými parametry pohyboval asi někde mezi současnými typy Il-76 a An-124 Ruslan (z nichž druhý je vlastně ukrajinský, což dnes Rusům samozřejmě komplikuje provoz a údržbu) a měl by zvládnout náklad 80 až 120 tun. Ale to, co bylo (údajně) požadováno nyní, by byla fakticky kombinace schopností největšího dopravního stroje světa An-225 Mrija a nadzvukového letounu Concorde!

Je třeba zdůraznit, že (striktně technicky vzato) určitě není takový letoun nemožný. Nevyplácí se podceňovat potenciál ruského zbrojního a leteckého průmyslu, zvláště když obdrží důrazné politické zadání a dostatek prostředků. Právě ten druhý faktor by se však také neměl opomíjet, jelikož finanční náklady na vývoj, produkci a fungování několika desítek takových letounů by nepochybně dosahovaly astronomických částek.

Zprávu serveru Expert Online následně převzal známý prokremelský portál Russia Today, od něhož se pak rozletěla do médií po celém světě. Je ale příznačné, že Russia Today použila pro ilustraci článku něco, co nemá s PAK TA naprosto nic společného, a sice grafiku z diplomové práce, kterou zadala letecká společnost Volga-Dněpr s cílem získat futuristickou vizi civilního dopravního letounu. Tento krok už asi komentář nepotřebuje.

Vnucuje se však otázka, kde se vzaly ony šokující informace serveru Expert Online. Pokud by opravdu šlo o požadavky ruských generálů, pak by se patrně dalo úspěšně pochybovat o jejich příčetnosti, resp. vědomí technické a ekonomické reality. Jelikož se na začátku dubna objevily další zprávy o projektu PAK TA, jež se vrací k dřívějším údajům o zcela konvenčním letounu, lze celkem oprávněně soudit, že zpráva o nadzvukovém letounu s nosností 200 tun vznikla jen s účelem maximálně ohromit domácí i zahraniční publikum.

Pokud většina světových médií věnovala pozornost této „bublině“ (takže nevědomky pomohla ruské propagandě), úplně pominula jinou zprávu týkající se ruských transportních letounů, jež by si zasloužila daleko větší zájem. Na konci ledna 2015 totiž bylo nacvičováno také nasazení transportního letounu Il-76MD v roli bombardéru. Letoun odhodil čtveřici bomb ze závěsníků pod křídlem, a to v rámci výcviku podpory útočících výsadkových vojsk, pro jejichž transport a vysazování se zmíněné letouny běžně používají.

Ve skutečnosti vlastně nejde o takovou novinku, jelikož řada transportních letadel, jež vznikla v éře SSSR, má možnost provizorně nést na trupu nebo pod křídlem bomby. A kupodivu se to netýká jen výslovně vojenských typů, neboť jsou k tomu přizpůsobeny i některé civilní stroje, např. Tu-134 (na jehož vojenských verzích můžeme závěsníky někdy skutečně vidět), protože Sovětský svaz s nimi prostě počítal i ve válečném plánování.

Zprávu o cvičném bombardování z transportního letadla navíc provázela i informace, že ruské Velení vojenského dopravního letectva (rusky KVTA) hodlá tuto praxi zavést coby standard u nově zřizovaných přepravně-útočných týmů. Připravuje se vytvoření nejméně deseti takových útvarů, jež by měly mít svá sídla v oblastech Tver, Pskov, Taganrog a Orenburg. Proč je právě tohle důležité? Stačí se jenom podívat na mapu.

Pskov se totiž nachází znepokojivě blízko pobaltských republik, kdežto z Taganrogu je to „co by kamenem dohodil“ na východ Ukrajiny. Start z Tveru umožňuje snadno dosáhnout jak nad Pobaltí, tak nad Ukrajinu, zatímco Orenburg leží nedaleko Kazachstánu (kde se rovněž nalézá silná ruská menšina). Vzhledem k současné ruské vojenské doktríně i reálné praxi, ve které se klade velký důraz na „hybridní válku“, lze oprávněně položit otázku, k čemu všemu by mohla tato kombinace techniky a taktiky potenciálně sloužit.

Není moc složité si představit, že by „zeleným mužíčkům“ (čili neoznačeným členům ruských zvláštních jednotek) mohly pomoci i neoznačené transportní letouny, které by mohly používat výzbroj. Nějaký krycí příběh (třeba o „vlastencích“ z letecké dopravní firmy), jenž by Kremlu umožnil „věrohodné popření“, by se jistě našel. To pochopitelně neznamená, že se nyní máme bát každého ruského dopravního letounu. Znamená to jen varování, že do „hybridní války“ by se mohly za vhodných okolností zapojit i vzdušné síly.