Co znamená americká hurikánová sezóna pro Českou republiku?

Tři až čtyři hurikány vyskytující se těsně za sebou, do toho zemětřesení v Mexiku a ještě krátce před tím zatmění Slunce podráždily imaginaci lidí natolik, že se okamžitě objevila apokalyptická proroctví a vynořily se konspirační teorie. K celé záležitosti se tak vyjadřují nejenom meteorologové, ale také teologové z více amerických univerzit.

Za odborně nejzajímavější však považuji obtížně prokazatelnou hypotézu, že pohyb velkých vzdušných a vodních mas může v té části zemské kůry, kde již dlouhodobě narůstá napětí, iniciovat seismický otřes. V zemích jako Indonésie existují lidové pranostiky na téma, že když na podzim přichází deště, tak se třese půda.

Jinak se na letošní anomální hurikány můžeme dívat jako na záležitost, o které jsme se bavili již tak před deseti lety. Tehdejší klimatické modely počítaly s tím, že se povrchová teplota oceánu bude zvyšovat a to povede k zesílení nízkých bočních větrů. Tyto větry přerušují „pupeční šňůru“ mezi oceánem a hurikánem. Obojí je totiž spojeno vystupujícím a posléze rotujícím „sloupem“ teplého a vlhkého vzduchu. Zatímco silnější boční větry spíš zabrání růstu menších tropických bouří, tak na velké již nemají dost energie.

Znamená to, že podle tohoto modelu se bude celkové množství tropických bouří snižovat, ale počet těch skutečně velkých hurikánů bude růst. Teplo je v oceánu akumulované do hloubky nejméně 2 km, takže vychládání je pomalé. Můžeme tedy očekávat, že příznivé podmínky pro vznik o něco častějších ničivých hurikánů budou trvat nejméně 10 až 30 let. Američtí meteorologové proto hovoří o tom, že tento druh anomálního počasí se stává normálním počasím budoucnosti. Znamená to však něco pro nás? Vždyť Mexický záliv je tak daleko.

Opakovaně se snažím říct, že pokud se něco anomálního s počasím děje na severní polokouli, tak je nutné zpozornět, protože obě polokoule jsou sice částečně meteorologicky oddělené, ale počasí severní polokoule přeci jen vytváří určitý celek. Co se stalo v jedné jeho části, se nějakým způsobem může přenést i do jiných oblastí.

Začněme dráhou tropických bouří z Mexického zálivu. Nejčastěji míří přes Kubu směrem na východní pobřeží, Floridu či Texas. Nad souší se zpomalí nebo rozpadnou, ale některé doputují až k New Yorku, opět se stočí na oceán, znovu naberou sílu, přeletí Atlantik a v podobě silných větrů a vysokého přílivu zaútočí na Anglii a atlantské pobřeží.

Klimatická prognóza zde počítá se zvýšenými srážkami a epizodami deštivých vichřic. Jejich síla se sice nad pevninou vytratí, ale přeletět severoněmecké nížiny je pro silný vítr snadné, takže část tohoto deštivého a větrného počasí se zarazí až o hřeben Krušných hor a pohraniční horstva.

Občas se může stát, že tyto o něco častější epizody mohou překročit pohraniční hory, přinést sebou přívalové srážky, vyvrátit stromy a možná tu a tam iniciovat nějaký sesuv. Upřímně řečeno žít někde na německém pobřeží, byl bych z této situace vystrašený, ale ve střední Evropě jsme svojí pozicí částečně chráněni.

Mnohem větší nebezpečí však hrozí od jihovýchodu. USA mají na jih od sebe stále teplejší Mexický záliv, ale my máme na jih od sebe a to zhruba stejně daleko jako americký Středozápad stále teplejší Středozemní moře, jehož východní část se otepluje neobvykle intenzivním tempem 0,65°C za dekádu. Svým způsobem jsme v podobné geografické pozici. Naštěstí jsme i v tomto případě od této anomálie odděleni hradbou Alp a karpatských pohoří a povrchová teplota moře je nižší.

Klimatický scénář je v našem případě následující: studenější vzduch ze severu zatlačí tryskový proud více na jih do teplé, subtropické části Atlantského oceánu. Vzdušné masy pak možná část vláhy odevzdají nejsevernější Africe, ale třením o pevninu se začnou stáčet víc na sever do široké oblasti mezi Itálií a Tureckem. Nad neobvykle teplým Středozemním mořem do sebe opět naberou vláhu a energii a od jihu zamíří na Balkán, možná do panonských nížin a některé až do Polska.

Aniž bych šel na tomto místě do detailů, tak stále častěji pozorujeme zpomalování velkých cyklón, což znamená, že oblast intenzivních dešťů zůstává třeba až čtyři dny nad stejným územím, anebo se do něj vrací – podobně jako jsme to viděli u hurikánu José, který sledoval Irmu.

Podle mého názoru a kombinace různých klimatických modelů a prognóz ukazuje současná „americká hurikánová sezóna“ na vzrůstající nebezpečí skutečně velkých povodní přicházejících do České republiky od jihovýchodu, původně od Atlantského oceánu, ale zesílených teplými vodami východního Středomoří. Tento model není nic nového. Jsme s ním konfrontováni již od moravských povodní před dvaceti lety. To, co je nového, je nejenom měřítko bouří, ale také jejich stále častější opakování.

Americké tropické hurikány se odehrávají daleko od nás, ale v situaci, která se od té naší zase příliš neliší. Podle zprávy pojišťovny Munich Re je v Evropě nutné počítat zhruba s dvojnásobným rizikem velkých povodní a trojnásobným rizikem bleskových povodní.