Špióni USA selhali. Rusové dokonale utajili přípravy na okupaci Krymu

Rusům se povedlo před americkými špióny skrýt přípravy k okupaci Krymu. Možná jim někdo záměrně či bezděky pomohl. Například Edward Snowden, který loni v červnu přijel do Moskvy s tajnými materiály...

Potvrzuje se, že americké špičky byly na ruský zásah proti Ukrajině nepřipraveny nejen mentálně; na bezprostřední nebezpečí invaze je nedokázal upozornit ani jejich rozvědný aparát. Ten sice zaznamenal shromažďování jednotek na hranici Ukrajiny, ale to Rusové dávali do souvislosti s vojenským cvičením a invazi nakonec neprovedly tyto jednotky, ale proslulí „dobrovolníci“, jejichž postupného přesouvání na Krym si Američané nevšimli.

Obsazování strategických bodů vojáky bez insignií sledovali Američané v podstatě stejně jako novináři – ze sociálních sítí a prostřednictvím kontaktů mezi ukrajinskými vojáky, které měli diplomaté na ambasádě v Kyjevě. „Později 28. února Obama naposledy veřejně varoval Putina před porušováním ukrajinské suverenity. Tou dobou už ale byl Krym pod kontrolou ruských vojsk,“ píše v článku Wall Street Journal, nad nímž se ruským generálům musí hrudi dmout hrdostí.

Co se podepsalo na fiasku Američanů?

Wall Street Journal uvádí několik příčin tohoto fiaska: Američané přeorientovali téměř veškeré své rozvědné zdroje na globální terorismus a spolehli se na elektronické sledování. V kritickou dobu pak nebyli schopni narychlo přesměrovat techniku na Ukrajinu a na Krymu neměli žádné lidské zdroje. A Rusové se elektronickému odposlouchávání dokázali vyhnout – Američané prý ani v lokální komunikaci posádek na Krymu, ani v komunikaci s Moskvou nezachytili nic, co by je na blížící se akci upozornilo.

Fixace na terorismus a elektroniku a zanedbávání lidských zdrojů, ruské dlouhodobé plánování a profesionalita, to všechno se jistě na tomto fiasku podepsalo. Ale nelze opomenout možnost, že Rusové měli ještě jedno aktivum: Edwarda Snowdena, bývalého zaměstnance americké National Security Agency, který předal tuny interních materiálů organizaci WikiLeaks a loni v červnu dorazil do Moskvy – s tajnými materiály jak od NSA, tak od britské rozvědky GCHQ.

Užitečný idiot Snowden

Snowden sám i Rusko popírají, že by Snowden byl ruským agentem či jim předal jakékoli materiály. Snowden, jehož ruským právníkem je osoba blízká Kremlu a který vyjádřil Rusku vděčnost za to, že „se staví proti porušování lidských práv, jehož se dopouštějí mocní, a ne bezmocní, a že se odmítá nechat zastrašit od dodržování svých zásad,“ je ze všeho nejspíš klasickým exemplářem užitečného idiota. 

Britský novinář Edward Lucas, který v prosinci vydal o Snowdenovi knížku, připouští, že nemá důkazy ani o tom, že by Snowden byl agent, ani že (což považuje za pravděpodobnější) by byl ruskými agenty manipulován. Ale je tu ještě další možnost: že se důležité materiály dostaly Rusům do rukou, aniž by o tom Snowden věděl.

Pýcha špionážních amatérů

Jak se s těmito materiály zacházelo? Alan Rusbridger, šéfredaktor britského Guardianu, kde tehdy publikoval hlavní Snowdenův „literární agent“ Glenn Greenwald, s velkým pobavením líčil, jak ho britští vládní úředníci přiměli fyzicky zničit pevný disk s daty od Snowdena. Je mi jich líto, oni jsou opravdu z doby kamenné, nechápou, že informace zničit nelze – v tomto duchu o tom tehdy psal a jeho psaní rezonovalo.

Jenže Rusbridger nechápal, o co státním úředníkům jde. Věděli, že se jim nepodaří zabránit Guardianu, aby publikoval, co uzná za vhodné. Chtěli i věřit, že Guardian bude při zveřejňování dodržovat určité meze v zájmu toho, aby nepoškodil životy agentů a legitimní rozvědné zájmy. Nesdíleli ovšem Rusbridgerovo sebevědomí ohledně toho, že je schopen data ochránit před jinými, nepovolanými zájemci. Například „bezpečná místnost“, v níž Guardian hard disk přechovával, měla skleněná okna, skrz něž není problém pomocí speciálních mikrofonů na dálku odposlouchávat hovory v místnosti. Rusbridger později taky například připustil, že jednu zásilku dat poslal do USA na flešce FedExem.

Loni v srpnu byl při v Londýně při mezipřistání letu z Moskvy zadržen Greenwaldův partner David Miranda, z čehož Greenwald a Guardian udělali velkou kauzu o zastrašování svobodných médií. Jenže Miranda měl u sebe několik paměťových „flešek“ a elektronických zařízení se Snowdenovými daty a podle některých informací dokonce heslo k nim napsané na papírku.

Co všechno Snowden ukradl?

Lidé jako Snowden mají jistě vysoké mínění o své schopnosti citlivá data zabezpečit a ochránit. Ale jsou amatéři, kteří si zjevně neuvědomují jak celý význam dat, která ukradli, tak i všechna choulostivá místa jejich ochrany, jež se samozřejmě neomezují na kryptografické technologie. Z citovaných příkladů je vidět, že příležitostí profesionálům – ruským nebo jiným – nedali málo.

Dodnes není oficiálně známo, co všechno Snowden ukradl. Ale Greenwald už publikoval z jeho úlovku informace, které jsou na hony vzdáleny masového monitorování komunikace nevinných občanů, což byl původní deklarovaný záměr Snowdena a WikiLeaks, jenž jim získal podporu a obdiv části veřejnosti. Loni v prosinci zveřejnil informace o tom, že Švédsko spolupracuje s USA při špionáži proti Rusku. A o pár dní později poskytl informace norskému deníku Dagbladet o tom, jaké informace ruské špionáži, armádě a energetice si s USA vyměňuje norská rozvědka.

Pro obě tyto země jsou informace o ruských záměrech a možnostech zásadní národněbezpečnostní otázkou a zajímat se o ně je legitimním úkolem, neřkuli povinností jejích rozvědek – o tom snad po posledních týdnech nikdo nemůže pochybovat. Obě tyto země možná také mají v Rusku lepší lidské zdroje než IT technologiím propadlé americké zpravodajské služby - anebo do nedávna měly.

Takže vůbec nelze vyloučit, že díky Snowdenovi a Greenwaldovi dnes ruská armáda ví, co o ní Američané a jejich norští, švédští a kdovíjací ještě spojenci vědí a jak se to dozvídají. A že tomu přizpůsobila své procedury, takže jsou teď západní rozvědky v Rusku slepé.