Putinův sen aneb Soči lepší než Cannes

Zimní olympiáda v ruském Soči skončila již před týdnem. Krom jiného znamenala splnění dlouholetého snu jednoho muže – Vladimira Putina. Ten je shodou okolností natolik mocný, že si svůj sen mohl splnit. Mimochodem, dávno před ní tvrdili Ukrajinci, že pořádání olympiády v Rusku posiluje Putina. Absurdní pozadí XXII. zimních olympijských her a druhou stranu celosvětového sportovního svátku: drancování přírody, nucené vystěhovávání starousedlíků, často nesmyslné projekty a desítky miliard promrhaných dolarů. To všechno popisuje dokument Putinovy hry, který uvádí festival Jeden svět.

To prostředí je téměř idylické. Přímořské letovisko, teploty šplhající vysoko nad ruský standard, tisícovky turistů, kteří sem každoročně přijíždějí v poklidu strávit svou dovolenou. Dost možná by mohlo jít o ideální místo na uspořádání letní olympiády. Ne však v Rusku. Starosta Soči Anatolij Pachomov, který na jednom z prvních záběrů dokumentu stojí mezi místními palmami, se dokumentaristy snaží přesvědčit o tom, že během olympijského klání nebudou problémem teploty kolem – 20 °C. Tedy alespoň v několik desítek kilometrů vzdáleném horském středisku Krasnaja Poljana. Sám přitom přiznává, že je Soči jediným subtropickým regionem v Rusku a naznačuje tak jedno z mnoha prvenství právě skončených her – šlo o první zimní olympiádu v dějinách uspořádanou v subtropech. 

Právě to byl jeden z důvodů, proč velkou část disciplín přesunout blíž k horám. Na pobřeží Černého moře prostě zimní olympiádu neuděláte, ani kdyby Vladimir Vladimirovič sebevíc chtěl. Jenže s dlouhými přesuny mezi městem, olympijskou vesnicí a horskými areály – stejně jako s téměř úplnou absencí odpovídajících sportovišť – souvisí další z velkých problémů a pochybných prvenství ruské olympiády: její předraženost. Například jen vybudování silnic a železnice ze Soči do střediska Krasnaja Poljana stálo přes osm miliard dolarů, což je částka větší, než jaká byla v minulosti potřeba k uspořádání řady předchozích zimních olympiád.
Navíc to ukazuje na absurditu Putinova megalomanského snu. V Soči totiž žije jen něco přes tři sta tisíc obyvatel, kteří po hrách nákladně zbudovanou infrastrukturu jen těžko plně využijí. Taková maličkost ale nesmí a nemůže stát v cestě Putinovým touhám. On šel koneckonců ještě dál a nechal dělníky budovat i v bažinách, kde se neodhodlal stavět ani Stalin. Jenže jak v dokumentu trefně poznamenává jeden z respondentů: „Putin je moc ambiciózní na to, aby se staral o bažinu.“

Z 12 miliard se stalo 50 miliard. Dolarů

Samotnou kapitolou je pak i budování vlastních sportovišť. Soči o pořádání zimních her bojovalo s rakouským Salzburgem. Tedy městem, které podle své starostky už v době podání kandidatury mělo všechna sportoviště vybudována. Nicméně Putin nenechal nic náhodě a Mezinárodní olympijský výbor osobně ujistil, že Soči bude na olympiádu připraveno včas. V důsledku toho se ruská státní kasa musela potýkat s neúměrným prodražováním stavebních zakázek. Termíny byly neúprosné a pořadatelská země neměla na výběr. Musela zaplatit cokoliv, co si stavební firmy nadiktovaly. I proto je olympiáda v Soči nejdražší zimní olympiádou vůbec. Podle neoficiálních údajů stála přes 50 miliard dolarů, i když Putin sliboval „jen“ 12 miliard. I to by bylo dost. Náklady na zimní olympijské hry se totiž většinou pohybují v řádech jednotek miliard dolarů.

Sny pod těžkou technikou

Nejsou to ale nesmyslně vysoké peníze na přípravu olympiády, ani všudypřítomná korupce provázející stavební práce, co vrhá na dosud poslední zimní hry největší stín. Rusko neváhalo drancovat svou přírodu, ani výjimečné přírodní lokality neměly pro Putina takovou cenu, aby se ubránily přehrazení silnicí, po které již brzy nebude téměř nikdo jezdit. Proč by bral ruský prezident ohledy na přírodu, když je nebere ani na vlastní lid. Úřady neváhaly při přípravách her přistoupit k násilnému vystěhování, což v dokumentu potvrzují samotní postižení. Podle odhadů muselo ustoupit z cesty novým sportovištím a infrastruktuře na dva tisíce rodin. Neměly na výběr, staly se součástí plnění velkého snu. A tak tyto rodiny často jen přihlížely, jak desítky let společných vzpomínek mizí pod koly a lopatami těžké techniky. 

Co jinak vynikající dokument nechává stranou, je mocenská a politická rovina olympijských her. Jasné gesto, které Putin vyslal nejen do celého světa, ale zejména a přednostně ke svým nejbližším – vzpurnému Kavkazu a sousední Ukrajině. Zatímco lidsko-právní organizace se před hrami soustředily především na boj proti diskriminaci homosexuálů a poukazování na překážky, které ruský stát klade do cesty svobodnému shromažďování, na mnoha místech světa (u nás třeba v Praze) se scházeli nespokojení Ukrajinci obávající se o osudy svých blízkých, kteří v jejich domovině vedli zápas o další směřování Ukrajiny. Ještě před eskalací ukrajinského konfliktu mluvili o tom, že pořádání olympiády v Rusku posiluje Putina, který se snaží o ovládnutí Ukrajiny a její úplné zařazení do sféry ruského vlivu. 

Dokument Putinovy hry (Putin’s Games) je nejen skvělým průvodcem přípravami zimních olympijských her v Soči, ale především zmapováním jednoho šíleného snu. Vladimir Putin dosáhl svého. Nehledě na osudy stovek starousedlíků, přebujelou a nesmyslnou výstavbu a desítky miliard dolarů měl své hry. 

Absurditu celého počinu na závěr dokumentu nevědomky potvrzuje opět starosta Soči, když se za slunného dne prochází rozkvetlými bulváry letoviska, kterému zbudou prázdné zimní stadiony, desítky kilometrů nevytížených silnic a železnice. „Není to tu lepší než v Cannes?“

Putinovy hry
Putin's Games
Alexander Gentelev / Německo, Rakousko, Izrael / 2013 / 90 min.