Online pokladny zlikvidují živnosti. Právě o to jde

Kdo poseká trávník v horkém počasí, změní zahradu na žlutou poušť se zbytky uschlé trávy. Přesto někteří lidé trávu v uplynulých horkých dnech posekali. Jde to připsat jejich hlouposti.

Něco podobného dělá národohospodář, který zvyšuje byrokracii a její náklady. V důsledku zlikviduje některé podnikatele a oslabí ekonomiku. Náklady byrokracie zvýší od příštího roku elektronické pokladny EET. Národohospodáři Sobotkovy vlády v čele s ministrem financí Andrejem Babišem to mohou dělat z hlouposti. Přesto se nabízí ještě další vysvětlení. Mohou o likvidaci živnostníků a svobodného podnikání usilovat vědomě.

Vědí, co činí

Podezírat Babiše a jeho ministerské kolegy ze záměrného útoku na živnosti vypadá jako běžná paranoická spekulace. Jenomže pro to existuje celá řada dokladů.

Na první upozorňují sami politici a úředníci. Opakují, že zavedením pokladen chtějí zvýšit výběr daní, a zároveň se odkazují na chorvatský vzor. Přitom se ani příliš aktivně nesnaží popírat, že v Chorvatsku se daní vybírá stejně jako před zavedením pokladen, a to ještě díky tomu, že se zvyšovaly sazby.

Oficiální vládní dokumenty přecházejí pokles počtu chorvatských živností z 205 na 126 tisíc během tří let, jenom citují pochvalná prohlášení koncernu Agrokor, který patří tamnímu oligarchovi Ivicovi Todoričovi a který ovládá přes polovinu maloobchodu. Je jisté, že Todoričovi ubyla konkurence a že mohl mezi zkrachovanými živnostníky vybírat kvalifikovanou pracovní sílu. Sobotkova vláda vědomě následuje vzor, který kromě likvidace živností nic nepřinesl.

Druhou podezřelou zvláštností je způsob, jak vláda využívá při svém postupu odborné podklady. Argumentace ministrů stojí na studii Friedricha Schneidera ze společnosti A. T. Kearney s názvem „Stínová ekonomika v Evropě“, která vysvětluje, jak je možné šedou ekonomiku omezit nahrazením hotovostních plateb bezhotovostními, především v pohostinství, maloobchodě a opravnách automobilů. Naopak upozorňuje, že tento model nebude fungovat ve stavebnictví.

Schneider přitom doporučuje podpořit elektronické platby osvětou, daňovými slevami a případně ještě stropem pro hotovostní platby. Počátkem roku tuto studii v Česku propagovala společnost VISA, jejíž zástupce do české verze svévolně připsal větu, podle níž je třeba „přikázat používání registračních pokladen s fiskální pamětí jako např. na Slovensku, v Maďarsku nebo Chorvatsku“. Když tuto zkreslenou interpretaci převzala zdejší vláda, tak prokázala, že odborníky používá jako zástěrku k předem stanovenému záměru zlikvidovat živnostníky.

Podezření z úmyslu omezit svobodný prostor podporují šibeniční termíny. Horkým perem psaný zákon o EET teprve projednává sněmovna, má ovšem platit od poloviny listopadu a povinnost účtovat na elektronických pokladnách nastane v polovině února 2016. Tím se zvýší stres podnikatelů, kteří budou mít jen pár týdnů na přípravu a raději živnost zruší. Rakouská vláda prosadila v březnu zákon o pokladnách s fiskální pamětí, který je méně přísný než v Česku a nevyžaduje tak složitý software ani tak výkonné připojení na internet. Přesto začne platit až v lednu 2016 a povinnost účtovat na pokladnách nastane o rok později.

Konec civilizace

Hlavním argumentem, že jde o záměrné omezení svobody, je však dosavadní veřejná debata. Z pohledu státního rozpočtu nejde o významné opatření, protože má na příjmech vynést pouze dvanáct miliard korun a k této částce se navíc dospěje během tří let.

Plán přitom vzbudil ze všech projektů Sobotkovy vlády dosud největší odpor, průzkumy ukazují, že živnostníci odmítají pokladny EET z devadesáti procent. Přesto vláda trvá zarytě na svém a příznivci pokladen se uchylují k zastrašování odpůrců. Kdo odmítá evidenci tržeb pokladnami EET, ten je a priori podezřelý, že okrádá stát na daních. „V řadě případů možná není od věci připomenout osvědčené staré přísloví, že potrefená husa kejhá nejvíce,“ řekl prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.

Podle komentátora Hospodářských novin Petra Fischera lidé tolerují, že „podnikatelé části svých tržeb odklání mimo daňové pásmo.“ Dodává, že „nabourat tento stereotyp kolektivního vědomí je velmi obtížné bez toho, aby vláda nezaváděla důslednou a přísnou kontrolu.“

Otázka, proč ministři chtějí pokladny za každou cenu prosadit, otevírá prostor k dalším úvahám. Dopady obdobných byrokratických tažení ovšem popsal před třemi lety ekonom Pavel Kohout. „Dnes nevíte, jestli nějaký šílený paragraf vyprodukovaný velkovýrobnou legislativy na unijní či národní úrovni vás nepřipraví o práci nebo o živnost,“ varoval s tím, že to už začíná ohrožovat podstatu naší civilizace, založené na svobodné iniciativě.