Máme technologii na nízké emise, ale nepoužíváme ji

Jak emisní skandál Volkswagenu ovlivní vývoj automobilového průmyslu? Přestaneme jezdit na naftu? Potřebuje automobilový trh nějakou tvrdší ekologickou regulaci? V diskusním Salonu Týdeníku Echo diskutovali viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar, docent Michal Vojtíšek z Centra vozidel udržitelné mobility při ČVUT, partner společnosti KPMG Česká republika Jan Linhart a publicista Jan Blažek.

Do jaké míry je naše zdraví vlastně ohroženo spalovacími motory?

Vojtíšek: Podle Evropské komise ročně předčasně zemře 400 tisíc lidí na důsledky znečištění ovzduší. Spalovací motory na tom mají poměrně velký podíl. Kvůli dýchání zplodin je až desetkrát více úmrtí než v důsledku dopravních nehod. Být v okolí frekventovaných silnic je ze zdravotního hlediska vysoce riziková aktivita. Jde hlavně o nanočástice, které se usazují v plicních sklípcích a pronikají do krevního oběhu. Jsou to rakovinotvorné látky přispívající k onemocněním dýchacích cest, infarktu myokardu, poruchám nervové soustavy, k Alzheimerově chorobě. To ale neznamená, že by se spalovací motory neměly používat. My máme technologii na nízké emise, ale my ji nepoužíváme, v tom je ten rozpor.

A ta technologie se nepoužívá kvůli vysokým nákladům?

Vojtíšek: Ano, něco je třeba za to zaplatit, ale ne moc. Výhody jsou ve formě snížení dopadů na zdraví. Pokud odmontuji filtr na pevné částice, získám malou úsporu, škoda ale bude rozložena mezi lidi, které neznám.

Blažek: Právě na těch filtrech je názorně vidět přístup Čechů k ekologii. Nám je to úplně jedno. Tím nechci říct, že filtr odmontovává každý. Ale ten způsob uvažování, jak něco obejít, v tom jsme opravdu kreativní národ.

Vojtíšek: Kvůli tomuto přístupu ale bohužel všichni zaplatíme více. Nejméně polovina emisí částic podle mě pochází z vozů, které jsou v nevyhovujícím technickém stavu, mají vymontované filtry a přečipované řídicí jednotky. Odstranění vozů nebo jejich oprava stojí zlomek ve srovnání s cenou spojenou s další etapou emisní normy, to znamená Euro 7, která nutně přijde, protože kvalita ovzduší v evropských městech je nadále nevyhovující a spalovací motory jsou jedním z hlavních zdrojů.

Špicar: Navíc jsme v zemi s jedním z nejstarších vozových parků v Evropě, průměrné stáří auta je u nás patnáct let.

Blažek: Tady hraje určitou roli zanedbaný registr aut. Průměrné stáří vozů, které jezdí po silnicích, bude asi o něco nižší.

Vojtíšek: V tom stáří vozu vidím trochu paradox. V první řadě nám škodí pevné částice, potom oxidy dusíku. Je možné, že starý hýčkaný favorit produkuje méně částic a menší množství oxidů dusíku než motor spadající pod normu Euro 4, který není udržován. Spíš si myslím, že je problém v technickém stavu než v samotném stáří vozidel. A stanice technické kontroly zachytí pouze vozidla ve skutečně velmi špatném technickém stavu. Nezachytí se odmontované filtry, přečipované jednotky, jednotky upravené výrobcem tak, aby prošly emisním testem.

Celou diskusi čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.