Polsko – zlobivý žák. Ale kandidát na vyloučení???

Konflikt mezi Bruselem a Varšavou, kde dnes vládne starý známý Jaroslaw Kaczynski, je od včerejška oficiálně na papíře. Evropská komise zahájila přezkum, jestli se Polsko neocitá mimo rámec právního státu. V tomto procesu může členská země, pokud by byla nalezena lehkou, přijít o hlasovací práva a v extrémním případě o samotné členství v Unii.

Ne že by takové extrémní vyústění reálně hrozilo – už jen proto, že ve chvíli, kdy nelze vyloučit odchod Británie, by bylo šílenství zbavit se druhého ze tří států EU, které ještě udržují bojeschopnou a bojeochotnou armádu (tím třetím je Francie). Ale před několika týdny by si málokdo představil, že přezkum bude vůbec spuštěn. To spuštění má být vážné varování, výchovný lepanec. V Bruselu jistě předpokládají, že Varšava se po výchovném lepanci zařadí a přestane dělat potíže. To by ale byl asi chybný předpoklad s nezamýšlenými následky.

Krátce ke skutkové podstatě: (Čtenáře Týdeníku Echo bych chtěl upozornit na rozsáhlý text v chystaném čísle týdeníku, který se právě touto skutkovou podstatou, tedy konkrétními kroky nové polské vlády, bude zabývat; žádejte v pátek u svých trafikantů.). Komise Polsku jak známo vytýká hlavně dvě věci: pokus přeobsadit a současně upozadit Ústavní soud, a kromě toho politizaci veřejnoprávní televize, rozhlasu a státní tiskové ageuntury.

Ve státním televizi a rádiu konzervativní vláda neurvale obsazuje důležité posty podle politického klíče. Předchozí vláda („proevropská“) měla televizi pod kontrolou taky a dosáhla toho mj. povyhazováním celé řady pravicových redaktorů. Pokud by komisi čistky vadily z principu, dobrá. Ale když se nikdo z Bruselu neozval minule, těžko můžeme dnešní čistky brát za skutečný důvod pro zahájený přezkum. V polské televizi se nestalo nic tak nevídaného, co by ospravedlnilo tuto nevídanou proceduru Evropské komise.

Podobně se to má s Ústavní soudem. Ten měl u našich severních sousedů donedávna mimořádně silnou a lehce zneužitelnou pravomoc. Nový zákon mohli coby neústavní shodit už tři soudci. Celkově je soudců patnáct, zatím se o souladu zákona s ústavou rozhodovalo v pětičlenných senátech. Aby o osudu často důležitých vládních zákonů rozhodovalo plénum, je dosti přirozený požadavek, od něhož je k vyšachování třetí moci ještě docela daleko. V České republice taky o ústavnosti napadeného zákona rozhoduje plénum, a nikoho ještě nenapadlo kvůli tomu naše členství v EU zpochybňovat.

Tak proč to včerejší jednomyslné hlasování v komisi proti polským konzervativcům? Myslím, že to je zbrklá reakce na celkovou politickou situaci uvnitř Unie, jak vykrystalizovala za poslední rok. A že nejde jen o výchovu Poláků, ale preventivně celé tzv. Visegrádské skupiny.

Kdo nevěří, měl by si obstarat včera publikovaný text Viviane Redingové (například na stránkách německého listu Die Welt). Redingová je bývalá členka Evropské komise, která včera použitou proceduru před necelými dvěma roky vyvinula. Její text vypadá v prvním plánu jako vášnivý útok proti Kaczynskému a Orbánovi, proč ne, ale čtenáři si z něj odnese dojem, že zradil celý Visegrád. Památný je komentář už od prvních slov: „Hospodářská krize, krize státních dluhů, uprchlická krize. EU nemá klid. Ale k nejnebezpečnější krizi se dnes schyluje ve střední a východní Evropě. Vzniká tam nesvatá aliance duchovního žháře a maďarského premiéra Orbána s reakcionářem Kaczynským, který tahá za nitky nové polské vlády.“ V další větě se prosté zmínky dočkají ještě Fico a Zeman, a pak už se píše o „kdysi proevropské visegrádské skupině“. Prý že zmínění politici chápou „toleranci a solidaritu“ jen jako jednosměrnou dálnici. Tolerance, jistě, tím se myslí zacházení s Ústavním soudem, polskými novináři a opozicí, ale co ta solidarita? A tady jsme doma – nedostatek solidarity je přece neochota V4 podílet se na přerozdělování migrantů uvnitř EU.

Čtěte také: Polsku hrozí vyloučení ze soutěže Eurovision. Kvůli ovládnutí médií

Na podzim 2015 přišlo něco zlomového. Poprvé od roku 1989 se státy V4 (byť s různou měrou odhodlání) veřejně vzepřely Bruselu a Německu, a víceméně všechny najednou. To nebyl osamělý český odpor k fiskálnímu paktu ani osamělý polský odpor k Lisabonu. Toto skupinové vypovězení poslušnosti směřuje, ať už chceme nebo ne, vůči Německu, a německá politická reprezentace, která se pokládala za advokáta i poručníka visegrádských zemí v EU, to nenese dobře.

Tzv. uprchlická krize je substrátem progresivistického přístupu k politice a k životu. Naopak středovýchodní Evropa se ukazuje být společensky pořád ještě víc konzervativní. Jsme část Evropy, kam trendy ze západu kontinentu přicházejí s fázovým zpožděním, což dnes znamená, že ženské kvóty, genderové blouznění, křížová výprava na pomoc transsexuálům, veganství, názorová konformita na univerzitách, solární panely na každé psí boudě a další vymoženosti moderního světa tu zapustí kořeny až za několik let. Anebo vůbec, kdo ví?

V posledních měsících nabízejí velmi zajímavou četbu internetové diskuse na těch německých serverech, kde pod články o uprchlické vlně čtenářské diskuse ještě nezavřeli. Nápadně často v příspěvcích německých čtenářů zaznívá jakási pro-východevropská nota, zhruba v následujícím duchu: Osteuropa je poslední výspa rozumu; to by mě před deseti lety, když se EU rozšiřovala na východ, tedy nenapadlo, že k Východoevropanům budu vzhlížet s obdivem; když to takhle půjde dál, budu ještě za pár rok žádat o azyl v: Polsku, Česku, Maďarsku, na Slovensku.

Je pravděpodobné, že německý establishment tyto čtenářské diskuse pozorně sleduje (v jistých momentech to taky byl málem jediný prostor, kde si Němec přečetl jiný názor). Objevily se zprávy, že v některých redakcích nasazovali praktikanty, aby s rozhořčenými čtenáři polemizovali z pokrokových pozic. Každopádně odtud není daleko k představě visegrádských zemí jako útočiště, kam se uchyluje duch reakce, aby se tam přeskupil a po čase zahájil protiútok. Nechci tvrdit, že takhle explicitně v Bruselu, v komisi, v Bundestagu přemýšlejí, ale podvědomí je i v politice silný faktor. A hlavně těžko dnes hledat lepší vysvětlení, proč se proti Varšavě vytahuje takový kalibr.