Ohrožené děti mají také právo na život v rodině

Každé dítě se rodí jako individualita. K úspěšnému vývoji proto potřebuje osobní péči, aby mělo šanci rozvinout všechny své schopnosti a mohlo tak prožít plnohodnotný život.

Platí to samozřejmě také pro ohrožené děti, u kterých i sebelepší ústavní výchova často nenávratně poškozuje jejich vývoj a snižuje jejich životní šance. Studie navíc ukazují, že jsou tyto děti v dalším životě náchylnější k psychickým problémům a rizikovému chování na hranici zákona nebo přímo za ní. Přesto dnes v České republice žije 18 000 dětí mimo svojí rodinu a z toho jich je 8 000 v ústavní péči.

Zatímco se situace u rodin s postiženými dětmi mírně zlepšila díky odlehčovacím službám a lepšímu financování, počty dětí bez postižení umístěných v ústavech se výrazněji nemění a jsou v Česku jedny z nejvyšších v Evropě. Řešením je podpora individuální péče.

Stejnými penězi, které nyní míří do ústavů, by se dalo pomoci daleko většímu počtu dětí, a to levněji a kvalitněji. Zaměříme-li se na individuální péči, například podporu biologické rodiny, rozvojem terénních služeb nebo pěstounskou a alternativní péči, dosáhneme výrazněji efektivnějšího a levnějšího systému, který respektuje nejlepší zájem dítěte. Individuální péče také výrazně omezí výdaje státu. Více děti se ve svém budoucím životě lépe uplatní na trhu práce nebo úspěšně založí rodinu. Pro děti týrané, zneužívané a zanedbávané, které nemohou zůstat ve vlastní rodině, je proto třeba hledat rodinu náhradní, kde dostanou druhou šanci na klidné dětství.
Jenže vládní strany v podpoře lepšího života ohrožených dětí vzaly zpátečku. Zákon o stanovení pevné věkové hranice pro umisťování dětí do ústavní péče, který by dal ohroženým dětem větší šanci na život v plnohodnotné rodině, do sněmovny navzdory vlastním slibům nepředložily.

Dostanu-li proto důvěru voličů v podzimních volbách, budu svými návrhy usilovat o to, aby mělo mnohem více dětí větší šanci na spokojený život v plnohodnotné rodině.