Těžko věřit Bartákovi a Topolánkovi. Ale Američanovi?
U Městského soudu v Praze vypovídal Mirek Topolánek. Vypadá to jako spojenectví bývalých lidí. Bývalý premiér přišel svým svědectvím podpořit bývalého náměstka z ministerstva obrany Martina Bartáka. Ten si podle obžaloby v roce 2008 měl při Topolánkově návštěvě Ameriky říci o úplatek, aby česká armáda firmě Tatra nekomplikovala zakázku na nákladní auta. Tatra patřila Američanům a předsedou dozorčí rady tehdy byl bývalý velvyslanec Spojených států v Praze William Cabaniss. Ten před týdnem přiletěl proti Bartákovi svědčit i do Prahy.
O činu, který se projednává před soudem, si předběžně děláme úsudek nejen podle zpráv v novinách, ale pokud možno i podle obecné důvěryhodnosti aktérů. V daném případě existuje několik důvodů, proč příliš nedůvěřovat Martinu Bartákovi. Jsou jiné kauzy než Tatra (draze vybavené pandury, nákup letadel CASA pro armádu, která se jim dlouho vzpírala, plán na stavbu hotelu uvnitř Vojenské nemocnice Střešovice aj.), které napovídají, že Bartákovy motivy mohly být, ehm, různé. A podobně i vazba mezi Bartákem a Topolánkem dosahovala nadstandardních hodnot – při skládání Fischerovy přechodné vlády na jaře 2009 například patřilo jmenování Bartáka ministrem obrany mezi Topolánkovy priority, jíž někteří jiní vyjednavači za ODS nerozuměli.
Ale je a priori důvěryhodnější americká strana? U soudu proti Bartákovi vystupuje kromě Cabanisse manažér Tatry (tedy bývalý Cabanissův kolega) Duncan Sellars. Nevím jak u soudu, ale žurnalistickou zásadu dvou na sobě nezávislých zdrojů to tedy nesplňuje. Navíc oba páni o Bartákově návrhu mlčeli téměř dva roky, než se jim doneslo, že se v českých médiích má psát o možném korupčním jednání ředitele Tatry (Američan). Jsme tedy ve stadiu tvrzení proti tvrzení, ale rozhodně to není tvrzení Rychlých šípů proti tvrzení Bratrstva kočičí pracky.
Ještě před pár lety by Američan, nota bene muž, který u nás zastupoval americkou vládu, automaticky požíval bonus vyšší důvěry. To ještě doznívala atmosféra havlovských 90. let, kdy byly politické reprezentace obou zemí spojeny vysoce politickým projektem rozšíření NATO do střední Evropy. V porovnání s tou dobou je dnes bilaterální vztah ve zdegenerovaném stavu. Velvyslanec Norman Eisen, asi i z nedostatku mezivládní agendy, se tu zabavoval teambuildingem protikorupčních skupin, z čehož slavně povstala Veřejnost proti korupci. To muselo připadat směšné všem, kdo se aspoň doslechli o tom, jak Eisen brojil proti změně zdravotnické legislativy, když ohrožovala nepřiměřené výdělky farmaceutických firem. Že tu Američané měli bizarního velvyslance, zřejmě souvisí i s tím, kdo sedí v Bílém domě - prezident, kterému je nejen střední Evropa, ale Evropa jako taková v zásadě volná a který nedávno před řešením krize na Ukrajině a tedy pracovní sobotě a neděli ve Washingtonu dal přednost víkendu na Floridě.
Zpětně je vidět, jaká je škoda, že nevznikl radar v Brdech. Přeci jen to mohla být jakási pojistka proti riziku, že se Američané na Českou republiku budou dívat už jen jako na občasného zadavatele státních zakázek pro soukromé americké firmy.
