Kapitalismus je drsná disciplína
Vzájemná kritika médií je především v anglosaských zemích poměrně běžným jevem a je převážně součástí konkurenčního boje. U nás se nikdy moc nenosila a média držela basu – podobně jako má třeba lékařský stav přirozenou tendenci nevydávat své kolegy všanc stížnostem pacientů. To se ale v posledních dvou letech změnilo. S novými vlastníky médií, kdy velké podnikatelské skupiny s vlivovými ambicemi nahradily klasické vydavatele sledující jen své vydavatelské cíle, se otevřela debata o roli médií ve společnosti. Je ale spíš sporadická a jen zřídka se věnuje konkrétním případům, které dokládají, že česká média neslouží jen čtenářům, ale vlastníkům a jejich strategickým cílům.
Často je tato debata bagatelizována tvrzením, že si jednotliví novináři jen vyřizují osobní účty, protože tu a tam se osobní výpad objeví, nebo že jde o spor jedné profesní skupiny. Ta debata je ale velmi podstatná, neboť nové poměry v médiích mohou změnit společenskou atmosféru. Klasičtí vlastníci měli pramálo mocenských zájmů a sfér vlivu, zato ti noví jsou jiní fešáci – na rozdělení zájmů se umějí dohodnout, navíc jich není tolik a s pokračující konsolidací trhu brzy budou mít velkou část veřejné debaty pod kontrolou. Budiž útěchou, že si naštěstí povětšinou kupují ojetiny, ze kterých žádné ceněné oldtimery nebudou, neumějí zpacifikovat stále rostoucí vliv sociálních sítí a vizi idyly jim kazí také nová nezávislá média, jako jsme třeba my.
Vliv ale mají stále velký a New Media Deal se jim daří uplatňovat. Na referování o nepříjemnostech v jejich sférách vlivu obchodních nebo politických aplikují metodu Rudého práva z 80. let, kdy patálii úplně zamlčí nebo zveřejní jen v nejnutnější míře, bezpříznakově, s neutrálním titulkem, malým textem ukrytým třeba na zadních stranách. Rozdíl lze najít snad jen v tom, že Rudé právo mělo v záhlaví, že je tiskovým orgánem ÚV KSČ, oligarchizovaná média se stále snaží předstírat, že jsou nezávislá a tzv. objektivní.
První, kdo důsledně a systematicky aplikuje tuto strategii, jsou média Agrofertu. Nejtvrdší linii zavádějí Lidové noviny, pak Mladá fronta DNES, zatímco iDNES si v této smutné soutěži kupodivu stojí nejdůstojněji. Bylo zásadní otázkou, zda se tento způsob stane precedentem, přijmou tento New Media Deal. Economia Zdeňka Bakaly má vlastně jen jeden celkem izolovaný konflikt zájmů, kterým je kauza OKD a jejich 44 tisíc bytů. Je to vysoce výbušné a citlivé politické téma, Economii muselo být jasné, že prodej bytů přijde a s ním se bude sledovat, jak se jeho média, tedy Hospodářské noviny, iHNed.CZ, Aktuálně.cz a levicově a sociálně orientovaný Respekt, obdivující hvězdu levicové ekonomie Thomase Pikettyho, s tématem vyrovnají.
Přijala ale New Media Deal, nějak to odehrála, moc se v tom nešťourala, povinně zaznamenala fakt, v Respektu se sice objevil jakoby kritický komentář, ale s pochopením pro „kapitalismus, který je drsná disciplína, a kdo chce zůstat na špičce, musí často jednat nekompromisně a nesentimentálně“. Byla to o to smutnější podívaná, když všem trochu informovaným je jasné, že Zdeněk Bakala se ze země stahuje, nevidí tady budoucnost a poslední, co ho teď trápí, je jeho mediální obraz ve vlastních médiích, která stejně dřív nebo později prodá.
Schopnost přijmout New Media Deal je ale ukázkou připravenosti vydavatelství akceptovat novou dobu. Nekonečná kritika Miloše Zemana, Putinova Ruska, oslava tibetského duchovního vůdce dalajlamy, LGBT a jiná módní témata jsou jen slabým metadonem důvěryhodnosti a nezávislosti.
