Středoproudař Pospíšil jede dál

Osobnostním fenoménem těchto voleb je bezpochyby Jiří Pospíšil. Jestli si někdo dokázal vytvořit osobní značku, která přebije jakoukoliv stranickou, je to právě on. Byl rekordmanem v preferenčních hlasech jako místopředseda ODS, a zůstal jím (byť při rekordně nízké volební účasti) i na kandidátce TOP 09. Nic na tom nemění, že pokud jde o evropskou politiku, zastávají obě strany téměř protichůdné názory.

Ti, kdo volí Jiřího Pospíšila, nevolí ODS ani topku, prostě volí Jiřího Pospíšila. To přesně vycítil Miroslav Kalousek, kterému je ustrašený, opatrnický politik osobně protivný. Kdyby se Jiří Pospíšil příště rozhodoval kandidovat za sociální demokraty, babišovce nebo zelené, nejspíš by jeho fanoušci přeběhli s ním. Trpělivost by jim asi došla až ve chvíli, kdyby se vrhl do úplného extrému, což by ale pragmatický středoproudař Pospíšil nikdy neudělal.

Příchylnost k němu je osobnostní, nikoliv hodnotová a názorová. Je to spíš ten typ popularity, když pop hnězda mění kapely, ale její značka zůstává. U Jiřího Pospíšila je za celou jeho kariéru těžké vystopovat nějaké názory na základní společenská témata. Slyšeli jste někdy, co si myslí o daních? Sociální politice? Našich zájmech v Evropské unii? Přijetí eura? Posunu země k oligarchii? Nemohli jste, nikdy to jasně neřekl. Proto zapadne do jakékoliv strany.

Jestli něco umí Jiří Pospíšil dokonale, je to osobní propagace. Žádný jiný politik nemá tak přesvědčené a věrné spojence mezi novináři, z nichž někteří neváhali nastoupit přímo do jeho služeb. Když Petr Nečas Pospíšila odvolal z ministerstva spravedlnosti, mohli mít čtenáři a diváci televizního zpravodajství dojem, že jde o ohrožení demokracie. Pár desítek lidí za něj vyrazilo demonstrovat na pražské náměstí Míru i před ministerstvo. Už jsme svého času zažili manifestace na podporu Václava Klause i Bohuslava Sobotky, u řadových ministrů to ale není zvykem.

Veřejná debata je zahlcena kmotrovskými příběhy ODS. Stále si čteme, koho si pásl Romana Janoušek, Ivo Rittig, Tomáš Hrdlička. O Romanu Jurečkovi a jeho vztazích s Jiřím Pospíšilem je ticho. Nikdo moc neřeší, proč Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman musel ještě před nástupem do funkce absolvovat pohovor s Jurečkem. Jiří Pospíšil to vysvětloval tím, že Jurečko byl tehdy člen výkonné rady ODS. Co ta ale měla se jmenováním Nejvyššího státního zástupce společného?

Ve chvíli, kdy se stalo standardem neposuzovat politiky podle jejich názorů a rozhodnutí, ale podle toho, s kým se schází, úplně zapadá Jurečkova dobrodružná minulost a slušně popsaný trestní rejstřík. V 90. letech byl podmínečně odsouzen za útok na veřejného činitele. Později byl potrestán obecně prospěšnými pracemi za poškozování cizí věci. V roce 2002 mu pro jízdu automobilem pod vlivem alkoholu byla magistrátem udělena pokuta 15 tisíc korun a zákaz řízení na deset měsíců. Jurečko ale tento zákaz nerespektoval a po přistižení za volantem byl ve stejném roce obviněn z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Odsouzen byl městským soudem v Plzni k pokutě 30 tisíc korun a dvěma letům zákazu řízení.

Jiří Pospíšil přitom všem není vnímán jako součást systému kmotrů, ale jako oběť spiknutí kmotrů. Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan jeho sesazení z funkce považuje za součást sabotáže a ohrožení státu. Tím se samozřejmě stává Pospíšilovým nejlepším reklamním agentem. Člověk, který byl skoro osm let jednou ze špiček establishmentu ODS, dnes vyvolávajícího lidový hněv, se dokáže na nihilistické vlně vést skoro stejně dobře, jako do veřejného prostoru nově příchozí Andrej Babiš.

Možná mu pomáhá, že ho pro jeho ohebnost, nespolehlivost a neschopnost rozhodovat kritizují všichni bývalí předsedové ODS. A to se Václav Klaus, Mirek Topolánek a Petr Nečas hned tak na něčem neshodnou. Výstižně osobnost Jiřího Pospíšila popsal nedávno v rozhovoru pro server Česká justice Mirek Topolánek. „Jeho měkkosti, kterou projevoval i navenek. Je typickým příkladem člověka, který se pod těmi nahoře hrbí a po těch dole šlape. Byla v tom i taková nejistota – když jsem se na něho křivě podíval, tak hned kolem mě sháněl informace, jestli ho náhodou nechci vyhodit. Pořád vytvářel nějaké protiakce, konspirace. Vždycky, když se cítil nejistý, získal na svoji podporu nějakou petici, prohlášení nějaké skupiny, dopisy. Pochopil jsem, že je extrémně ambiciózní a nemá absolutně žádné skrupule v naplňování této své ambice.“

Nic z toho lidem nevadí. O úspěchu rozhoduje volič. A Jiří Pospíšil je úspěšný politik. Jede dál bez ohledu na stranický dres.