komentář
EU bere zpátečku. Ale zelené šílenství nekončí

Podle zpráv na světových serverech Evropská komise výrazně změkčí pravidla na podporu zelené energie, která budou platit od letošního července do roku 2020 a která původně měla být mnohem rigidnější. Můžeme otevřít šampaňské a slavit konec zeleného šílenství na evropské úrovni? To zatím těžko.

Wall Street Journal hlásí, že komise jednak přitvrdí pravidla pro poskytování dotací provozovatelům fotovoltaiky a větrníků, jednak zavede měkčí režim pro část průmyslu, kterému se říká „energeticky intenzivní“. Patří sem chemičky, ocelárny, hliníkárny (komisař, který prosazuje ohleduplnější postup, se jmenuje Almunia). Dá se říct, že komise jde německou cestou. Spolková vláda totiž jednak lehce ubírá plyn ve své velkorysé podpoře tzv. obnovitelných zdrojů, jednak před komisí úspěšně ubránila výjimku pro německý průmysl. Ten byl z povinnosti vyňat a dotace jdou tedy z rozpočtů řadových občanů.

Detaily dosud známy nejsou, ale i přes úsloví, že čert se skrývá v detailu, můžeme už teď s klidem prohlásit, že to je málo. Protože jediné adekvátní řešení by bylo celou podporu obnovitelným zdrojům zrušit. Na německém případu se ukazuje, proč je dnes tento radikalismus naprosto racionální, ale beznadějně naivní.

Německo podpora obnovitelných zdrojů dosud stála 100 miliard eur. Tři roky po Fukušimě, na niž Německo reagovalo urychlením procesu, v němž se vypíná jeden reaktor za druhým, emise skleníkových plynů rostou. Obnovitelné zdroje nedokáží jádro nahradit a je třeba spalovat víc uhlí. Emisí dnes Německo vypouští stejně jako před deseti lety. Nebezpečí blackoutů v jižním Německu bude po odpojení jedné bavorské jaderné elektrárny příští rok možné jen díky tomu, že naproti ve Francii ještě běží jeden starší reaktor Fessenheim, který Greenpeace označuje za jeden z nejnebezpečnějších na světě. Atd. Spolková vláda vidí, že dotace do zelené energie pokřivují toky peněz a zatěžují ekonomiku. Ale mezitím i v Německu vznikla silná klientela jedinců, firem, ale i obcí a dokonce spolkových zemí, která si zvykla na příjmy z daní od provozovatelů větrníků a solárníků.

Zásadně nehysterický deník FAZ v komentáři jen útrpně poznamenává: lobby obnovitelných zdrojích natrvalo změnila spolkovou republiku, mnohem víc, než se to kdy podařilo tolik obávané atomové lobby.

A to je bohužel realita i na evropské úrovni. I když budou komisaři tak jako teď mít porozumění pro situaci a dobrou vůli, jsou chyceni mezi reálnou situaci a zájmy zeleného leviathana.