Jak se vyslovuje impeachment, pane prezidente?
Europoslanec Svoboda
POLITICKÁ ARÉNA
1
Na sociálních sítích jsem byl vyzván k diskusi o tom, zda naše Ústava zná něco podobného, jako americký impeachment (pan prezident by nám jistě vysvětlil, jak se střed toho slova vyslovuje).
Neexistuje, s jedinou výjimkou.
Článek 54 odst. 3 Ústavy mluví jasně: prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný, tečka. Navíc je zde i čl. 65 odst. 1 Ústavy, podle kterého nelze prezidenta republiky po dobu výkonu funkce zadržet trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.
Z těchto jednoznačných pravidel existuje jedna výjimka, a to jediný trestný čin, upravený mimo trestní zákoník, totiž velezrada prezidenta. Tu čl. 65 odst. 2 Ústavy popisuje tak, že „Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.“ Pro úplnost upozorňuji, že jde o něco jiného než vlastizrada podle trestního zákoníku. To se promítá i do sankce. Kdo by čekal, že za velezradu bude prezident popraven či půjde sedět, je na omylu: jedinou sankcí je to, že prezident ztratí prezidentský úřad a způsobilost znovu jej nabýt.
Mám za to, že jsme všichni byli svědky jednání proti demokratickému řádu ihned po posledních volbách do Poslanecké sněmovny r. 2013, kdy prezident republiky otevřeně organizoval puč uvnitř vítězné sociální demokracie s cílem svrhnout jejího předsedu, budoucího premiéra.
Je na Senátu, aby podal příslušnou žalobu, což se nestalo: podle stejného čl. 65 Ústavy totiž „K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů. K přijetí souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců.“ Tehdy se Senátu nechtělo.
V této souvislosti stojí za přemýšlení dvě věci.
Zaprvé, prezident má monopol na návrhy obsazení ústavního soudu, takže pokud se svým mandátem trefí do období většího střídání ústavních soudců (jako prezident Zeman), může si pohodlně zajistit, aby měl loajální ústavní soud, který by ho za velezradu nikdy neodsoudil. Dvířka k totalitnímu využívání prezidentských pravomocí jsou zde pootevřena. Ještěže nemáme prezidentský systém.
Zadruhé, máme přímo voleného prezidenta, který má mandát jako nikdo jiný v tomto státě: získat přes 50 % voličů v celé ČR se jen tak nepodaří jinému politickému orgánu. Prezident se navíc nebojí tuto silnou legitimitu i v rámci dost omezených pravomocí využívat – a není divu. Ještě že ty pravomoci jsou tak omezené, jinak bychom se divili ještě víc.
Když Petr Pithart plédoval v Senátu proti přijetí zákona o přímé volbě prezidenta s tím, že klademe semtex do ústavních základů tohoto státu, netušil, jak brzo na jeho prorocká slova dojde. Paradigma tří pětin určí další budoucnost české státnosti.
