Triumf nacionalistů mění Rakousko

Zemětřesení. Tak zní nejčastější superlativ prvního kola rakouských prezidentských voleb. Kandidát pravicových populistů FPÖ Norbert Hofer v něm získal 35 procent hlasů a je považován za favorita druhého kola.

Zmíněné zemětřesení znamená předěl v rakouské poválečné politice vůbec. V druhém kole Hofera zřejmě vyzve zelený kandidát Alexander Van der Bellen, který skončil druhý s dvaceti procenty hlasů. Proto je už dnes jisté, že poprvé od války nebude prezidentem kandidát lidové strany (ÖVP) ani sociálnědemokratické SPÖ. Tyto dvě strany utvářely rakouskou politiku posledních sedmdesáti let, teď jejich kandidáti skončili na čtvrtém a pátém místě a dohromady získali 22 procent hlasů.

Emotivní podtón komentářů je přesto určen nejvíc tím, koho Norbert Hofer reprezentuje. FPÖ je bývalá liberální strana, která díky brilantnímu populismu předsedů Jörga Haidera a Heinze-Christiana Stracheho začala zasahovat do velké politiky. Dosud největší vzestup zažila v uprchlické krizi, když zpočátku jako jediná žádala přísnější azylovou politiku. Její představitelé si rozuměli s extrémní pravicí včetně francouzské Národní fronty a s porozuměním komentovali protesty východoněmecké Pegidy. Hoferův úspěch znamená, že se hlavou Rakouska může stát člověk, který si bude ze všech německých strana nejlépe rozumět s AfD, kterou mnozí tamní politici označují za protirežimní sílu.

Komentáře některých deníků připomínají, že Rakousko jako první západoevropská země následuje vzor nacionalistů východní Evropy, v první řadě maďarského premiéra Viktora Orbána nebo polského vůdce Jaroslawa Kaczyńského.

V každém ohledu slušný chlap

Přesto je na rakouské volbě nejpodivnější něco jiného. Nikdo až do zveřejnění prvních výsledků nepočítal, že k něčemu takovému může dojít. Samozřejmě za to mohly průzkumy, které v prvním kole favorizovaly Van der Bellena a Hofer byl vedle soudkyně Nejvyššího soudu Irmgard Grissové pouze jedním z dalších možných postupujících. Sociologové si zřejmě ulehčili práci a ptali se zvláště ve velkých městech, kde přitom měl Van der Bellen největší podporu. Ze všech volebních obvodů vyhrál pouze ve čtyřech a tři z nich jsou Vídeň, Štýrský Hradec a Innsbruck.

Přesto nemohl být překvapen člověk, který si připomněl, že protiuprchlické tažení Heinze-Christiana Stracheho loni zajistilo FPÖ rekordní třicetiprocentní výsledky ve třech spolkových zemích. Proč by tedy neměl uspět kandidát na prezidenta, zvlášť když ho stranický šéf tak dobře vybral.

Strache v zájmu volebního vítězství zmírnil protiuprchlickou rétoriku a otevřel další témata, zvláště nezaměstnanost, která v posledních letech roste vinou přílivu gastarbeiterů z východní Evropy. Právě tento obrat reprezentoval snad nejmírnější člen strany Norbert Hofer. Mladistvě vyhlížející pětačtyřicátník získal voliče nejen díky svému dynamickému vystupování, všichni zároveň věděli, že po nešťastném doskoku s padákem strávil pár let na vozíku a že tedy poznal život i z té horší stránky. O jeho vyjednávacích schopnostech svědčí fakt, že loni dohodl ve své domovské zemi Burgenlandu vládní koalici se sociálními demokraty, kteří se proti FPÖ obvykle vymezují nejvíc.

Uprchlickou kartou nemával, jenom na přímé dotazy potvrdil, že drží stranickou politiku, podle níž musí existovat horní hranice pro uprchlíky, kteří budou vůbec smět překročit rakouskou hranici.  A protože neměl opravdu silného protivníka, Stracheho strategie vyšla do detailu.

Prvním kolem to nekončí

Otřes z Hoferova úspěchu byl tak velký, protože si většina rakouských elit, tedy členů tradičních stran, publicistů a vzdělaných obyvatel velkých měst prostě nedokázala představit, že někdo z FPÖ může stát v čele státu. Teď ještě mnozí věří na zázrak, že plachý profesor ze strany Zelených Van der Bellen osloví venkovské voliče a dožene patnáctiprocentní ztrátu, kterou má proti Hoferovi po prvním kole. Jiní zase spoléhají na to, že Hofer v roli prezidenta nerozpustí vládu a nechá velké koalici lidovců a sociálních demokratů čas, aby vylepšila pokaženou pověst a dostala možnost opravit prezidentský propadák v řádných volbách v roce 2018.

Jednoznačný výsledek prvního kola prezidentských voleb však dosavadní elitě připomíná, že by se měla připravit na něco jiného.